admin (Page 44)

Nakladatelství Portál vydává slavnou knihu amerického psychoterapeuta Carla Rogerse Být sám sebou. Rogers v ní shrnuje vše podstatné ze svého revolučního terapeutického přístupu „zaměřeného na klienta“. I když ve své době musel za své názory tvrdě bojovat s odbornou obcí, dnes je jeho způsob terapie široce rozšířen v mnoha profesních oborech a po celém světě. I čeští čtenáři teď mohou nahlédnout do kuchyně toho, jak vytvořit kvalitní vztah, v němž se klient (a zdaleka ne jen v terapii) může rozvíjet. Rogers v kapitolách knihy Být sám sebou provází čtenáře nejprve svým osobním myšlenkovým územím a snaží se vysvětlit, kdo je a proč dělá to, co dělá, a jak to dělá. Ukazuje svůjZobrazit text

Ratifikací Úmluvy o právech osob s postižením (dále jen Úmluva) dne 28. 9. 2009 a jejím publikováním ve Sbírce mezinárodních smluv v únoru 2010 má Česká republika mimo jiné povinnost respektovat právo lidí s postižením na právní způsobilost (v terminologii nového občanského zákoníku pojmenované jako svéprávnost) a zajistit lidem asistenci za účelem uplatnění svéprávnosti. Tato ustanovení jsou obsažena v článku 12 Úmluvy. V praxi článek 12 Úmluvy znamená, že lidem s postižením v duševní oblasti by už neměla být za účelem jejich ochrany omezována svéprávnost. Stát se zavázal, že jim ochranu zajistí pomocí takových nástrojů, které svéprávnost neomezují. Hlavním takovým nástrojem je zajištění podpory potřebné pro bezpečné rozhodování a právníZobrazit text

Stávající situaci z hlediska kvality, dostupnosti a kapacit sociálních služeb v ČR vnímám jako druhově i regionálně nevyváženou a v podstatě jen částečně naplňující jak literu zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, tak v případě osob se zdravotním postižením (OZP), jimž se detailněji věnuji, Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením, kterou ČR v r. 2009 ratifikovala. Cítím tady zřejmý rozpor mezi záměrem a realitou, přičemž jde zejména o to, že by člověk v obtížné životní situaci, klient, měl mít k dispozici různá řešení, reflektující rezidenčním, ambulantním či terénním způsobem jeho problém, resp. potřeby. Z těchto možností by si pak měl klient vybrat tu službu (nebo služby), která/é by svou formouZobrazit text

Cílem této expertízy je objasnit problematiku individuálního plánování sociálních služeb dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. V části první je pojednáno o problematice individuálního plánování sociálních služeb z pohledu legislativního, včetně exkurze do historie sociálního zákonodárství. Část druhá pojednává o individuálním plánování sociálních služeb z pohledu klienta a upozorňuje na určitá úskalí zákona o sociálních službách spočívajících v ustanoveních, která fakticky uživatele sociálních služeb činí závislými na poskytovateli sociálních služeb a de facto přispívá k nerovnováze stran při uzavírání smlouvy o poskytování sociální služby tedy mezi klientem a poskytovatelem sociální služby. 1.      Legislativní rámec pro individuální plánování sociálních služeb Pojem individuálního plánování sociálníchZobrazit text

Současný způsob směřování k profesionalizaci sociální práce v ČR můžeme v mnoha směrech považovat za pozitivní, ale i za negativní. Koncipuji následující řádky jako kritickou reflexi, takže budu věnovat pozornost jen oněm negativním aspektům, což ale neznamená, že probíhající diskuse nepřináší i pozitiva (existence diskuse je sama o sobě jedním z pozitivních příkladů). Řada pro širokou obec sociálních pracovníků uzavřených jednání, vystoupení organizací zastupujících jen hrstku z celkového počtu sociálních pracovnic a pracovníků v ČR, nesplnitelné sliby a množství argumentačních omylů zaměňujících profesní komoru za odborovou organizaci představují vybrané negativní prvky, které brání v celo-oborové legitimitě projektově organizované kampaně za budoucí organizaci sociální práce jako svébytné profese. Čas, který realizátoryZobrazit text

Profesní komora sociálních pracovníků, Společnost sociálních pracovníků ČR a Profesní svaz sociálních pracovníků v sociálních službách Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR sepsali otevřený dopis, ve kterém se vyjadřují zejména k otázce, zda je potřeba ustavit samosprávný orgán sociálních pracovnic a pracovníků. Navrhují také možnou podobu tohoto orgánu. Otevřený dopis naleznete ZDE (PDF soubor).Zobrazit text

Nejde o obecnou pravdu, přesto lze tvrdit, že úspěch sociálních pracovnic a pracovníků v jejich každodenních náročných činnostech spočívá zejména v umění komunikace. Komunikace s klienty, s rodinnými příslušníky či známými klientů, s jinými pro klienta důležitými druhými, se spolupracovníky, s kolegy z jiných organizací, s vedoucími pracovišť. To je jen letmý výčet komunikačních partnerů sociálních pracovnic. Objektivně i subjektivně existuje řada bariér, které mohou komunikaci sociálních pracovníků a pracovnic znesnadnit, bránit či přímo pochovat. Uvědomíme-li si, že v naprosté většině případů jde o komunikaci, která byla iniciována potřebou vyřešit nějaký závažný lidský problém, stává se poznání překážek této komunikace nezbytností. Poznání překážek komunikace ale není lehké. Přestože se o to mnozí pokouší,Zobrazit text

Téma zákona o sociálních pracovnících v posledním roce vyvolává značné emoce a bylo výstižně zpracováno z několika zajímavých perspektiv. Osobně se ztotožňuji s pohledy kolegů Jana Černého či Milana Šveřepy, zvláště pak v rovině analýzy motivů vedoucích ke vzniku profesní komory a zákona jako takového. Osobně se domnívám, že obor sociální práce již zásadním způsobem poškodil zákon o sociálních službách platný od roku 2006, který zatížil do té doby svobodnou a flexibilní profesi mnohdy nesmyslnou administrativou. Z dynamické profese se tak v krátkém čase stala profese lidí lopotících se místo za pomocí potřebným, za naplňováním často absurdních standardů. Když k tomu připočteme chybějící podporu ze strany oborového ministerstva, kde se každý rokZobrazit text

V posledních měsících otřásá sociální prací celá řada kauz. „Sociálka“ je propírána v médiích z různých stran, a to buď proto, že dělá víc, než má, nebo proto, že dělá méně, než má. Na pranýři, že „sociálka“ dělá víc, než má, jsou nyní hlavně kolegyně a kolegové ze sociálně právní ochrany dětí. Zejména neokonzervativci se pěkně nastartovali na norské kauze dětí Michalákových a nyní tepají „sociálku“ za kauzu v Nýrsku, kde se kvůli jejímu údajnému špatnému postupu oběsil otec rodiny podezřelý ze zneužívání svých dcer. „Sociálka“ podle nich prostě odebírá děti z banálních důvodů. Je prezentována jako symbol státního paternalismu, jako symbol nepřijatelného zasahování státu do věcí rodinných. Ve spojitostiZobrazit text

V  České republice žije v  současnosti 1  825  tisíc  osob starších 65  let, 1 140 tisíc lidí se syndromem demence a 160 tisíc lidí s mírnou kognitivní poruchou. Podle prognostických dat zveřejněných Českým statistickým úřadem by měli lidé starší 65 let v roce 2030 tvořit 22,8 % populace, v roce 2050 pak 31,3 %, což představuje přibližně 3 miliony osob. Změna věkového složení populace je sociální skutečnost, na kterou je třeba reagovat věcně a konstruktivně. Vzhledem k jejímu významu se Anna Šabatová, veřejná ochránkyně práv rozhodla přispět sdělením o situaci seniorů žijících v institucích. Vydaná zpráva je částí práce na tomto poli. Ve zprávě AnnaZobrazit text