Online články (Page 68)

Profesní komora sociálních pracovníků, Společnost sociálních pracovníků ČR a Profesní svaz sociálních pracovníků v sociálních službách Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR sepsali otevřený dopis, ve kterém se vyjadřují zejména k otázce, zda je potřeba ustavit samosprávný orgán sociálních pracovnic a pracovníků. Navrhují také možnou podobu tohoto orgánu. Otevřený dopis naleznete ZDE (PDF soubor).Zobrazit text

Nejde o obecnou pravdu, přesto lze tvrdit, že úspěch sociálních pracovnic a pracovníků v jejich každodenních náročných činnostech spočívá zejména v umění komunikace. Komunikace s klienty, s rodinnými příslušníky či známými klientů, s jinými pro klienta důležitými druhými, se spolupracovníky, s kolegy z jiných organizací, s vedoucími pracovišť. To je jen letmý výčet komunikačních partnerů sociálních pracovnic. Objektivně i subjektivně existuje řada bariér, které mohou komunikaci sociálních pracovníků a pracovnic znesnadnit, bránit či přímo pochovat. Uvědomíme-li si, že v naprosté většině případů jde o komunikaci, která byla iniciována potřebou vyřešit nějaký závažný lidský problém, stává se poznání překážek této komunikace nezbytností. Poznání překážek komunikace ale není lehké. Přestože se o to mnozí pokouší,Zobrazit text

Téma zákona o sociálních pracovnících v posledním roce vyvolává značné emoce a bylo výstižně zpracováno z několika zajímavých perspektiv. Osobně se ztotožňuji s pohledy kolegů Jana Černého či Milana Šveřepy, zvláště pak v rovině analýzy motivů vedoucích ke vzniku profesní komory a zákona jako takového. Osobně se domnívám, že obor sociální práce již zásadním způsobem poškodil zákon o sociálních službách platný od roku 2006, který zatížil do té doby svobodnou a flexibilní profesi mnohdy nesmyslnou administrativou. Z dynamické profese se tak v krátkém čase stala profese lidí lopotících se místo za pomocí potřebným, za naplňováním často absurdních standardů. Když k tomu připočteme chybějící podporu ze strany oborového ministerstva, kde se každý rokZobrazit text

V posledních měsících otřásá sociální prací celá řada kauz. „Sociálka“ je propírána v médiích z různých stran, a to buď proto, že dělá víc, než má, nebo proto, že dělá méně, než má. Na pranýři, že „sociálka“ dělá víc, než má, jsou nyní hlavně kolegyně a kolegové ze sociálně právní ochrany dětí. Zejména neokonzervativci se pěkně nastartovali na norské kauze dětí Michalákových a nyní tepají „sociálku“ za kauzu v Nýrsku, kde se kvůli jejímu údajnému špatnému postupu oběsil otec rodiny podezřelý ze zneužívání svých dcer. „Sociálka“ podle nich prostě odebírá děti z banálních důvodů. Je prezentována jako symbol státního paternalismu, jako symbol nepřijatelného zasahování státu do věcí rodinných. Ve spojitostiZobrazit text

V  České republice žije v  současnosti 1  825  tisíc  osob starších 65  let, 1 140 tisíc lidí se syndromem demence a 160 tisíc lidí s mírnou kognitivní poruchou. Podle prognostických dat zveřejněných Českým statistickým úřadem by měli lidé starší 65 let v roce 2030 tvořit 22,8 % populace, v roce 2050 pak 31,3 %, což představuje přibližně 3 miliony osob. Změna věkového složení populace je sociální skutečnost, na kterou je třeba reagovat věcně a konstruktivně. Vzhledem k jejímu významu se Anna Šabatová, veřejná ochránkyně práv rozhodla přispět sdělením o situaci seniorů žijících v institucích. Vydaná zpráva je částí práce na tomto poli. Ve zprávě AnnaZobrazit text

Místa otevřená komukoliv bez ohledu na jeho etnickou či jinou příslušnost mohou získat značku HateFree Zone neboli Zóna bez nenávisti. Je to nová aktivita kampaně HateFree Culture, za níž stojí Sekce pro lidská práva ministra pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu. Iniciativa je zaměřená především na mladé lidi a bojuje proti projevům rasové a jiné nesnášenlivosti ve společnosti. “Zónou bez nenávisti” se může stát prakticky kdokoliv, stačí se jen otevřeně přihlásit k principům tolerance. Nyní má značku, která se teprve rozjíždí, sedmnáct podniků a institucí. Jsou mezi nimi kavárny, kluby, divadla, galerie, ale také například sportoviště. “Může se k této značce přihlásit i firma,Zobrazit text

Cílem předkládaného článku je nabídnout vybrané poznatky z dotazníkového šetření o hodnocení subjektivního zdravotního stavu bezdomovců [1]. Šetření se zaměřilo na bezdomovce – uživatele sociálních služeb. Celkem bylo metodou dotazníkového šetření pomocí tazatele, získáno mezi uživateli služeb 900 dotazníků. Mezi dotazovanými bezdomovci bylo přibližně 80 % mužů a 20 % žen, bezdomovci jsou nejčastěji osoby v produktivním věku, z hlediska rodinného stavu se jedná ve většině o osoby svobodné nebo rozvedené, kteří žijí samostatně (osaměle), 30 % dotázaných bezdomovců nemá žádné děti, přibližně polovina bezdomovců dosáhla nejvyššího vzdělání základního nebo vyučen/vyučena.V této oblasti došlo od provedení šetření k určitému posunu. Evidence ukazuje, že procentuální zastoupení žen bez domova je pravděpodobně vyšší,Zobrazit text

Umírající lidé, jejich rodiny a přátelé za dobu svého života prožili řadu pěkných i nepěkných událostí, které je navzájem spojovaly i rozdělovaly. Věřím, že lze říci, že s blížícím se koncem života usiluje umírající člověk, členové rodiny či blízcí přátelé o určitou míru citového uzdravení, o napravení ať již skutečných či domnělých životních křivd, o odpuštění a možná i o vyléčení traumat. Ve své jedinečnosti je lidský život jednoduchý i složitý zároveň. Ke smrti směřujeme od svého narození, a přesto se na ni jen málokdy dokážeme připravit. „Smrt je jedinou skutečnou jistotou v lidském životě a zároveň životní situací, jíž se bojíme natolik, že oZobrazit text

S cílem narušit pevně zakořeněnou expertní představu o způsobech práce s lidmi, kteří zažívají různorodé životní problémy, uspořádala skupina Narativ vskutku inspirativní dvoudenní akci. Facilitovaný dialog studentů, pracovníků, výzkumníků, vzdělavatelů a lidí, pro jejichž označení se vžily termíny jako uživatel, klient, příjemce, závislý, vyloučený, nemocný… Dichotomie klient–expert, uživatel–poskytovatel, potřebující–pomáhající od počátku oslaboval již zvolený formát akce, kdy pořadatel nesáhl po tradičním konferenčním uspořádání, ale zvolil odbornou, na usilování o otevřenost, sdílení a konsenzus zaměřenou odbornou debatu – Sympozium Horizonty 2014 s podtitulem Kdo je tady expert?, které se uskutečnilo ve dnech 21.–22. 11. 2014 se v Místodržitelském paláci Moravské galerie v Brně. „Experty jsou lidé s hlubokými znalostmi svých vlastních životníchZobrazit text

Pojem sociální spravedlnosti a solidarity souvisí s aktuální debatou o ochraně sociálních práv či o zajištění fungování sociálního státu jako atributů našeho právního a politického systému. Německý filozof Arno Anzenbacher, pro nějž je pojem sociální spravedlnosti klíčovým východiskem úvah o společnosti, vychází z toho, že v sociální spravedlnosti jde zásadně o solidární uplatnění lidské důstojnosti a přikázání lásky k bližnímu, a to nejen ve vztazích mezi osobami, nýbrž i v politických a ekonomických institucích, řádech a strukturách. Ochrana lidských práv pak podle něj představuje nutnou podmínku každé spravedlnosti. [1] Čeští prvorepublikoví humanisté považovali sociální solidaritu za hodnotu, bez níž není možno vybudovat funkční lidské společenství. Podle Masaryka je solidarita „etickýmZobrazit text