Děti v ústavní péči často nepoznaly, jak funguje standardní rodina. Jejich vlastní rodinné zázemí selhalo. V tzv. rodinných skupinách se o to sice pracovníci dětských domovů snaží, dítě má ale několik vychovatelů a dalších často 7 dětí, se kterými se o dospělého musí dělit. Proto není v jejich možnostech zajistit jim to, co zažívají děti v rodinách. Alespoň částečnou pomocí by mohla být hostitelská péče. Skrývá i svá rizika, ale může být pro dítě vhodnou alternativou k institucionální péči. Obohatí ho o zážitky, jež by jinak nemělo šanci zažít.
Hostitelská péče bohužel není v ČR právně zakotvený termín, ale má svá pravidla a pojistky. Zúčastněné strany jsou kromě daného dítěte, dětského domova a osoby nebo rodiny, která chce poskytnout svůj čas a rodinné zázemí, také OSPOD. Od zájemců je požadováno např. i psychologické vyšetření. Rodina, která projde tímto procesem, a dítě z dětského domova, které souhlasí a chce s rodinou navázat bližší vztah, se poté vídají v pravidelných předem stanovených intervalech mimo zdi ústavu. Mohou to být společně strávená odpoledne, výlety, celé víkendy, prázdniny, svátky apod. Dítě tak zažívá plně fungující rodinu, která mu poskytne zázemí, nové zážitky, ukáže, jak řešit běžné situace nebo konflikty. Zároveň může třeba ukázat i povinnosti, jež v rámci domácnosti musí všichni členové plnit, aby rodina fungovala. Dítě si tak upevňuje vzory správného chování, dospělí a jejich povolání může sloužit jako inspirace do budoucna a pokud jsou v rodině děti, může navázat nové přátelské vztahy. Neznamená to ale, že hostitel nemůže být i dospělý žijící sám. Rodinné zázemí není podmínkou pro to, stát se hostitelem.
Chcete-li zobrazit tento obsah, musíte být předplatitelem časopisu.
Nemáte předplatné? Objednejte si ho.
