Předkládaný text pojednává o reflexi aktuální praxe v oblasti orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). Aktuální platná legislativa ukládá OSPODům povinnost vykonávat činnosti na základě zpracovaných a průběžně aktualizovaných standardů, které mají garantovat jistou míru kvality poskytovaných služeb, a to zejména v zájmu nezletilých dětí. Otázkou zůstává, zda standardy mohou skutečně výše zmíněné zajistit, kde mohou být limity po formální stránce a jaká je realita v praxi. Text bude věnován zamyšlení se nad tím, jak pracovníci OSPOD pracují s ohledem na zpracované standardy, zda existují limity, které brání kvalitnímu výkonu SPOD.
Standardy kvality sociálně-právní ochrany pro orgány sociálně-právní ochrany jsou v praxi uplatňovány od r. 2013 na základě Přílohy č. 1 Vyhlášky č. 473/2012 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o sociálně-právní ochraně dětí.
Jednotlivá pracoviště od té doby postupně v praxi standardy zpracovávala, zaváděla a na základě tohoto metodického dokumentu je realizována jejich praxe. Dodržování standardů je kontrolováno a hodnoceno nadřízenými orgány, tedy příslušnými krajskými úřady v rámci prováděných kontrol. Standardů je celkem 14, liší se jednak druhem, do kterého spadají, ale i svým obsahem a popisem aktivit, které následně přísluší jednotlivým aktérům OSPOD. Je obecně známo, že standardy dané vyhláškou jsou obecné, reagují na zkušenosti a praxi daného pracoviště a každý OSPOD si je „šije na míru“.
Význam standardů SPOD
Standardy jsou vodítkem, které určuje a udává návody některým situacím, se kterými se pracovníci setkávají, zejména co se procesních standardů týče. Cílem standardů by nemělo být pouhé svazování pracovníků k uplatňování zadaných postupů, nýbrž by měly sloužit i k inspiraci, ke sdílení dobře zažité praxe a k určitým možnostem řešení, které mohou být v praxi využity. Je zřejmé, že není možné návody používat u všech podobných situací v praxi.
Praktický výkon SPOD a standardy [1]
K praktickým standardům věnujícím se popisu procesu sociální práce patří zejména standardy [2] č. 8, 9 a také 14. Jsou zde popsány kroky při přijetí oznámení, posouzení naléhavosti, přidělení případu, jednání s klientem a vyhodnocování situace dítěte včetně individuálního plánu ochrany dítěte („IPOD“) a přípravy na samostatný život u dětí starších 16 let. Do jisté míry zde můžeme přidat i preventivní aktivity, které jsou součástí standardu č. 7 [3] , i standard č. 11. Ten se týká rizikových a nouzových situací, do kterých ale mohou být popsány různé situace jednání s klienty včetně modelových situací výkonu pohotovosti pracovníků OSPOD (tzv. dosažitelnosti).
Jednotlivá pracoviště OSPOD se mohou lišit tím, jaký postoj k problematice standardů a jejich tvorbě zaujímají a jaký význam pro ně mají. Standardy pro ně mohou být pouhou formální povinností, jejímž sepsáním je splněna zákonná povinnost, nebo mohou být využívány jako užitečný nástroj a je v nich kreativně popsána práce sociálních pracovníků.
Nástin limitů standardů OSPOD [4]
Důležité je, aby se na tvorbě standardů podílel pokud možno celý tým sociálních pracovníků daného OSPOD, a to i za cenu, že diskuze nad zpracováním daného standardu bude časově náročnější a bude zahrnovat pohledy více sociálních pracovníků. Standardy by měly být výsledkem práce týmu a měly by reflektovat práci celého pracoviště.
K limitům můžeme zmínit možné nepřijetí standardů sociálními pracovníky, případně neztotožnění se s jejich obsahem. Příčin může být mnoho, od angažovanosti sociálního pracovníka, jeho motivace druhým pomáhat, až po jeho nastavení hranic profesionálního výkonu sociální práce a další. Důvodem nepřijetí může být také to, že se jedná o nástroj používány v rámci kontrolní činnosti jejich práce.
Co ve standardech nebývá zahrnuto, je popis dílčích agend na jednotlivých OSPOD, tedy jak a co dělají např. pracovníci náhradní rodinné péče. Spektrum jejich činností je velmi rozmanité, také oni se setkávají s různými situacemi opuštěných a ohrožených dětí, komunikují s biologickou rodinou, pěstouny na přechodnou dobu nebo zařízeními pro ústavní péči. Totéž se týká i agendy kurátora pro děti a mládež, který se potýká s mnoha problémy nezletilých dětí, jejichž situace vyhodnocuje. Rovněž náročné případy komunikace pracovníků s rodiči nezletilých. dětí v rámci výkonu kolizního opatrovnictví, nebo zjišťování názoru nezletilých dětí je prostorem pro sdílení mnoha praktických zkušeností (a nemusí se vždy jednat o děti ohrožené dle § 6 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí). Standardy sociálním pracovníkům poskytují rámec, jak pracovat, jak má probíhat vyhodnocení situace, vyhodnocení jejich akutnosti, naléhavosti a zvolení adekvátních nástrojů a kroků řešení. Podstatou standardů není povinnost popisovat práci všech sociálních pracovníků na OSPOD.
Dalším limitem standardů může být absentující nebo nedostačující popis spolupráce s jinými OSPOD v rámci případů Nom [5]. Tato oblast práce vychází zejména z článku 11 Směrnice Ministerstva práce a sociálních věcí o stanovení rozsahu evidence dětí a obsahu spisové dokumentace o dětech vedené orgány sociálně-právní ochrany dětí a o stanovení rozsahu evidence a obsahu spisové dokumentace v oblasti náhradní rodinné péče. Zmíníme zejména nejednotnost v poskytování SPOD u těchto případů Nom napříč ČR, kdy jsou místně nepříslušné orgány požádány o spolupráci. Rodiny se často stěhují, mohou se zapírat, nespolupracovat a koordinátor případu, který vede evidenci nezletilého dítěte Nom na desítky nebo stovky kilometrů vzdáleném OSPOD, se k informacím o situaci rodiny dostává v některých případech až v horizontu jednoho měsíce. Rizikem v těchto případech může být, že vážné případy nezletilých dětí mohou „propadnout sítem“ SPOD a dětem není adekvátně a v dostatečné kvalitě pomáháno.
Závěr a doporučení do praxe
Pokud budeme vycházet z předpokladu, který je zřejmě v praxi nejvíce uplatňovaný, a to že na některých pracovištích jsou standardy spíše kritériem a nástrojem pro kontrolu (než pomocníkem) a formálním dokumentem, mohou si jednotlivá pracoviště OSPOD vytvořit k jejich procesní částidoplnění. Může být zpracováno metodické doporučení vlastního pracoviště OSPOD či portfolio sociálního pracovníka OSPOD. Takové portfolio si může zpracovat každý pracovník sám za sebe, či v rámci týmové práce každé pracoviště OSPOD. Do něj mohou být postupně přidávány inspirativní situace každodenní praxe, popisovány řešené problémové situace s klienty včetně použitého návodu řešení. Výhodou je, že takové portfolio může být zpracováno sociálními pracovníky za jednotlivé agendy OSPOD, tedy i v rámci náhradní rodinné péče, kurátora pro děti a mládež, kolizního opatrovnictví a terénní sociální práce. V neposlední řadě může být do portfolia zapracováno i vše z toho, co bylo výše zmíněno v rámci limitů standardů v praxi.
V praxi by mělo být apelováno na časté organizování intervizí za přítomnosti vedoucího pracovníka a několika sociálních pracovníků (záleží na velikosti OSPOD). Intervize jsou pomocníkem nejen pro koordinátora případu konkrétní rodiny, ale i pro tým, který se spolupodílí na návrzích řešení a který se vyjadřuje k plánu řešení koordinátora případu. Právě i záznam z proběhlé intervize může být součástí portfolia sociálního pracovníka OSPOD včetně dalších formulářů a pracovních pomůcek.
Někdo by mohl namítat, že se jedná o další administrativní práci, která pracovníka „okrádá o čas“, který by mohl trávit užitečněji prací s klienty. Argumentem ale může být, že to děláme v zájmu našich klientů a podporujeme tím vlastní výkon profesionální sociální práce. Neopomenutelnou částí praxe sociálního pracovníka s rodinami je i jeho práce s reflexí. Pracujeme s našimi zkušenostmi, dojmy, vzpomínkami na práci, zamýšlíme se nad úspěchy, neúspěchy, kroky, plány do budoucna a popisujeme, co v praxi děláme, co můžeme změnit a dělat jinak.
Když na standardy nebo jinou metodickou pomůcku (např. zmiňované portfolio sociálního pracovníka, které je výsledkem jeho vlastní, nebo týmové práce) budeme nahlížet jako na užitečný nástroj, který nám ve výkonu SPOD pomáhá, podpoříme tím profesní růst sociálních pracovníků a výkon kvalitní sociální práce poskytované klientským rodinám.
Michaela Vaško,
vedoucí Odboru sociálních věcí a zdravotnictví Městský úřad Holešov
Použitá literatura a zdroje
Směrnice ministerstva práce a sociálních věcí č. j.: 2013/26780 – 21 ze dne 19. září 2013, ostanovení rozsahu evidence dětí a obsahu spisové dokumentace o dětech vedené orgány sociálně-právní ochrany dětí a o stanovení rozsahu evidence a obsahu spisové dokumentace v oblasti náhradní rodinné péče.
Vyhláška č. 473/2012 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí.
[1] Standardy jsou součástí Vyhlášky č. 473/2012 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o sociálně-právní ochraně dětí.
[2] Standard č. 8 – Přijetí oznámení, posouzení naléhavosti, přidělení případu; Standard č. 9 – Jednání, vyhodnocení a IPOD; Standard č. 14 – Návaznost výkonu SPOD na další subjekty.
[3] Standard č. 7 – Prevence; Standard č. 11 – Rizikové a nouzové situace.
[4] Autorka textu si je vědoma toho, že limitů aktuální podoby standardů SPOD ve vztahu k praxi SPOD může být jistě více, než uvádí. Výběrově se zaměřuje jen na některé.
[5] Jedná se o zkratku pro „nepříslušnou ochranu mládeže“, kdy nezletilé dítě nemá trvalé bydliště v obvodu úřadu, kde se fakticky zdržuje. Jeho záležitosti vyřizuje obecní úřad obce s rozšířenou působností na dožádání místně příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností, který má dítě v evidenci, popřípadě jiného orgánu nebo instituce.
