V roce 2009 bylo v Nizozemí propuštěno z vězení nebo z jiného vězeňského zařízení na 40 tisíc osob. Tresty odnětí svobody jsou v Nizozemí relativně krátké a více než 70 % propuštěných stráví ve vazbě méně než 6 měsíců. Stává se, že někteří jsou uvězněni i vícekrát ve stejném roce. Někteří propuštění vězni nemají žádný domov, žádnou práci, žádné peníze ani žádnou rodinu nebo přátele, ke kterým by se po výkonu trestu mohli vrátit. Z těchto důvodů byla v roce 1981 založena organizace Exodus, aby pomohla propuštěným vězňům v začlenění se do společnosti.
Následná péče je velice významná proto, aby se lidé po výkonu trestu bez zázemí, domova a práce ihned nevraceli ke zločinu, ale dostali druhou šanci. Zakladatelé organizace byli převážně protestantští a římskokatoličtí vězeňští kaplanové. V současnosti je již Exodus celonárodní organizací, díky níž se vězňům může podařit překonat propast mezi výkonem trestu a začleněním se do společnosti. Domy Exodus najdete v 11 různých okrscích a další tři jsou ve výstavbě. Na Exodus je napojená celostátní síť dobrovolníků, kteří pomáhají vězňům uvnitř vězení nebo po jejich propuštění. Exodus měl na začátku roku 2011 ubytování pro 220 osob. Organizace zaměstnává 230 zaměstnanců a 1 800 dobrovolníků.
Charakteristiky programu Exodus
Exodus pomáhá s reintegrací do společnosti propuštěným vězňům. Do programu může být zapojen i vězeň na příkaz soudního rozhodnutí při doporučení jeho probačního pracovníka. Exodus nabízí svým obyvatelům poradenství, co se týče bydlení, práce, vztahů a smyslu života. To je základní profil toho, jak Exodus funguje. Program usiluje o dosažení komplexního přístupu zahrnující všechny aspekty života – koneckonců důvody kriminality jsou obecně také kombinací faktorů.
Malý rozsah projektů a osobní odpovědnost (bývalých) vězňů jsou další charakteristikou přístupu programu Exodus. Každý dům Exodus má maximálně 20 pokojů. Jsou to místa, kde bývalí vězni mohou najít skutečný domov, kde se s nimi zachází jako s lidmi a mohou se naučit, jak vést sami svůj život pozitivním způsobem. I proto zaměstnanci, ať už placení nebo dobrovolníci, nemluví o klientech, ale o obyvatelích, rezidentech. Zaměstnanci nejsou ani tolik strážci nebo hlídači, ale průvodci a kamarádi (buddy system).
Financování
Činnost Exodu závisí na dotacích z ministerstva spravedlnosti, městských grantech či darech od jednotlivců a charitativních fondů. Naráží ale na mnohá úskalí. Ministerstvo spravedlnosti chce platit pouze to, co souvisí s výkonem trestu. Skutečný návrat do společnosti je zkomplikovaný tím, že propuštěním vězně na svobodu končí odpovědnost ministerstva spravedlnosti a odpovědnost místních úřadů ještě nezačíná. Navíc obce chtějí pomoci pouze bývalým vězňům, kteří žili v jejich obci před uvězněním. Pro samotné bývalé vězně je nový začátek, na novém místě, daleko od starých problémů příležitostí, jak se dostat z bludného kruhu kriminality. A zde je prostor pro další financování z jiných zdrojů.
Umístění a příjem
Exodus nabízí pomoc a poradenství pro motivované (bývalé) zadržené osoby. Žadatel o umístění musí vyplnit formulář a poslat s vlastnoručně psaným životním příběhem. Organizace, která doporučuje dotyčného na umístění do služby Exodus, o něm také posílá zprávu a někdy i doporučení a rady.
Touto cestou se organizace Exodus snaží zajistit, aby budoucí obyvatelé služby měli reálnou šanci na dokončení programu. To je pro Exodus velice důležité, protože vysoká míra neúspěšnosti projektu zhoršuje výsledky organizace a utváří obraz pro veřejnost. Úspěšnost projektu je motivací pro budoucí rezidenty i pro samotné zaměstnance. Do projektu proto nejsou přijímáni žadatelé, kteří mají problémy se závislostí, mají vážné psychické problémy a chovají se agresívně.
Doprovázení a poradenství
Poté co je (bývalý) vězeň ubytovaný v domě Exodus, obdrží individuální plán zaměřený na čtyři hlavní body: práci, bydlení, vztahy a smysl života.
Práce: Většina obyvatel zařízení má slabé nebo neoficiální pracovní zkušenosti a je pro ně často těžké si práci najít a udržet. Většina z nich má částečnou nebo vůbec žádnou kvalifikaci. Ačkoli jsou nekvalifikované práce snadno k dispozici, jsou velice citlivé na aktuální ekonomickou situaci. Kromě problémů s hledáním práce je častým problémem vyjít s omezeným rozpočtem. Pracovníci podporují obyvatele v rozhodování a opatřeních k dosažení návratu na trh práce.
Bydlení není jen otázkou hledání osobního životního prostoru, ale je také o přípravě na samostatný a funkční život: vaření, nakupování, udržování čistoty, osobní hygieny a další. Tyto záležitosti nejsou pro mnoho rezidentů v programu samozřejmostí. Někteří z nich nikdy před tím nežili sami, nemuseli se sami o sebe starat, jsou navyklí na život ve vězení nebo byli úplně bez domova. Jedním z největších problémů je nalezení cenově dostupných obytných prostor. Pro úspěšnou resocializaci je důležité, aby propuštění vězni měli po ukončení programu Exodus kam jít. Program trvá totiž pro každého jen 12 měsíců. Za těmito účely se Exodus domlouvá přímo se zástupci obcí a stavebními firmami, aby od nich zajistili dostupné byty pro ty, kteří program úspěšně dokončí.
Vztahy: Bývalí vězni pracují se svými průvodci na budování vztahů a na resocializaci do běžné společnosti. Každý vztah se počítá, ať už jde o rodinu, partnery nebo přátele. Je důležité si hledat nové vztahy, a to s odstupem od těch starých, kriminálních. I zde musí rezidenti a jejich průvodci projít nelehkou cestou. Někdy je problémem vzdálenost, někdy i samotná rodina, která je zklamaná neúspěšnými snahami pomoci.
Smysl života: Zde zaměřují průvodci Exodu pozornost na individuální i skupinovou rozmluvu. Rezidenti jsou vyzýváni, aby si hledali odpovědi na osobní otázky o smyslu života, o trestu a vině a podobně. Exodus v tomto smyslu není evangelizující organizací. Je otevřený všem životním poutím. A jestli chce průvodce Exodu mluvit o otázkách smyslu života, musí si nejprve získat důvěru rezidenta.
Předčasné ukončení pobytu
40 % ze 400 obyvatel Exodu předčasně ukončí pobyt z důvodu porušení základních pravidel. Nejčastějšími přestupky jsou užití alkoholu, drog nebo vážné porušení domovních pravidel a dohod. Pokud je rezident v programu Exodus navíc na soudní příkaz, zaměstnanci musí nahlásit každý přestupek jeho probačnímu pracovníkovi. Spolu se pak rozhodují, zda incident povede k formálnímu varování nebo k okamžitému vyloučení z programu.
Výsledky
Nedávno se provádělo vyšetřování, v jaké míře dochází mezi bývalými rezidenty projektu Exodus k recidivě. Ukázalo se, že dva roky po opuštění projektu Exodus opakovalo svůj trestný čin 47 % rezidentů. V Nizozemí je celkové recidiva po dvou letech od propuštění vazby v míře 55 %. To znamená, že bývalí obyvatelé Exodu se vrací na kriminální dráhu méně než průměrný bývalý vězeň.
Celková míra recidivy bývalých rezidentů Exodu je nižší, než jaká se očekávala. Míra očekávané recidivity se vypočítává z několika specifických osobních znaků, jako je pohlaví, věk a počet předchozích trestných činů. Pro bývalé rezidenty Exodu je předpokládaná možnost recidivy až 57 %. Z výpočtů je patrné, že rezidenti Exodu patří tedy mezi ty odsouzené, u kterých se předpokládá zvýšená míra recidivy.
Výzkum dále ukázal, že výsledky může zlepšit i prodloužení doby, kdy rezident může zůstat v zařízení a dokončit svůj individuální plán. Rezidenti, kteří dokončili program Exodus, se vrátili k trestné činnosti jen z poloviny tak často, než ti, kteří program ukončili předčasně nebo z něho byli vyloučeni (31 % oproti 64 %).
Ačkoli nelze vyloučit alternativní vysvětlení péče a průvodcovství programu Exodus, zdá se, že program vede ke snížení opakované trestné činnosti. Z tohoto důvodu program Exodus vede ke značným úsporám nákladů, které jsou jednoznačně spojené se sociálními náklady kriminality a recidivy.
(Text byl publikován v čísle 2/2012.)
