Stárnutí populace je nevyvratitelný a nezastavitelný proces, se kterým se musí vyrovnávat společnosti na celém světě. Každý z nás má asi vlastní představu o tom, jak prožít své stáří. Někdo se těší na čas strávený s vnoučaty, jiný by rád přečetl všechny knihy, které za život nashromáždil a prozatím k jejich přečtení nenašel čas. Mnoho z nás chce také cestovat a každopádně být aktivní. Troufám si tvrdit, že podzim života by většina z nás ráda prožila mezi blízkými a ve známém, domácím prostředí. Ne vždy je ale tato varianta možná. Pro lidi, kteří již nemohou setrvat ve svém domácím prostředí, především z důvodů náročnosti péče o ně, je možné využít podpory pobytových sociálních služeb, domova pro seniory, případně domova se zvláštním režimem. Uvědomuji si, že bydlení v zařízení nikdy nemůže být takové, jako být doma. Ale i následujícími řádky bych ráda zbořila mýtus, že do zařízení pro seniory se chodí pouze dožít, v malé místnosti, pasivně, trávením času na posteli. Ráda bych také více představila u nás stále poměrně novou aktivizační techniku – zahradní terapii.
Domov pokojného stáří Kamenná, kde mají se zahradní terapií zkušenosti, je zařízení Diecézní charity Brno, která Domov provozuje od roku 2000. Zařízení nabízí dvě registrované sociální služby – menší z nich je domov pro seniory (4 lůžka) a převažující službou je domov se zvláštním režimem, který se zaměřuje na seniory, kteří onemocněli některým typem demence. Jeho kapacita je v současné době 40 lůžek. Ač se domov nachází téměř ve středu města Brna, je umístěn na kopci v boční ulici, tudíž je zde ticho a klid. Na první pohled komplex Domova zaujme historickou budovou z roku 1915 s navazující přístavbou v moderním stylu, ale také zahradou s jezírkem, altánem a spoustou prvků k relaxaci a posezení. Díky těmto podmínkám nic nebrání aktivizačním pracovnicím v rozvoji aktivizační a terapeutické techniky – zahradní terapie.
Vedle odborné ošetřovatelské péče je zde poskytována i péče zdravotní, jako nezbytná součást péče o klienta-seniora. Do zařízení dochází lékař, psycholog, dobrovolníci. K aktivizaci pracovníci využívají individuální i skupinové aktivity, mimo zahradní terapi i například muzikoterapii, pletení košíků z proutí, přednášky, posezení s tematickým programem. Domov je certifikovaným pracovištěm bazální stimulace. V Domově je 44 míst a klienti mají možnost si vybavit pokoj svým nábytkem, aby jejich prostor byl jim co nejpříjemnější a navozoval pocity domova.
Co je to zahradní terapie?
Definovat zahradní terapii není jednoduché a autoři zaujímají různé úhly pohledu. Můžeme použít definici rakouské odbornice na tento typ práce s klienty, doktorky Dorit Haubenhofer: „Zahradní terapie je proces zaměřený na účastníka, při kterém školení odborníci definují a kontrolují individuální cíle, plánují a realizují činnosti týkající se práce na zahradě nebo práce s rostlinami jako terapeutického prostředku s cílem podpořit u účastníků terapie zdravotně důležité aspekty.“ (Haubenhofer et al., 2013:18).
Bylo by ale chybou představovat si zahradní terapii jako aktivitu, která zahrnuje prosté sázení rostlin, květin. V zahradní terapii je důležité, že je vedena odborníkem, zahradním terapeutem, tedy člověkem, který se nejen vyzná v aktivizaci klientů, sociální práci s klienty, v botanice, zahradničení, ale má i příslušná školení, certifikát zahradního terapeuta. V případě Domova pokojného stáří Kamenná se terapií zabývají 3 proškolené pracovnice z řad aktivizačních pracovníků domova.
Zahradní terapie má být tedy plánovaným a odborným procesem, který vede k daným cílům a v sociálních službách je navázán na individuální práci s klientem a je začleněna do jeho individuální plánu. Dle Haubenhoferové (Haubenhofer et al., 2013) jsou cíle zahradní terapie rozmanité a vycházejí z potřeb klienta, tedy z jakých důvodu se chce terapie účastnit a v jaké aktuální situaci se nalézá, jakou má anamnézu a schopnosti. Individuální přizpůsobení terapie je tedy mimořádně důležité. Dle Graweho (in Haubenhofer et al., 2013) jsou základními lidskými potřebami potřeba budování vazeb, orientace a kontrola, zvyšování vlastní hodnoty a její ochrana a vyhledávání potěšení (a vyhýbání se nepříjemnostem). Pokud tyto potřeby nejsou dlouhodobě naplněny, dochází k psychickému strádání. Tedy i zahradní terapie by měla vést či napomáhat k uspokojení těchto potřeb.
Stejně důležití jako samotný proces zahradní terapie jsou tedy její účastníci, tedy příjemci zahradní terapie, a samozřejmě místo, kde je zahradní terapie vykonávána. Nemusí to být pouze venkovní prostor, tedy zahrada. Lze využít i prostor ve společenské místnosti, balkon. V tomto případě se zdá důležitějším než místo samotný proces terapie. Je zřejmé, že v případě seniorů hraje velkou roli přístupnost prostoru, v případě Domova pokojného stáří Kamenná jde především o venkovní zahradu a terasu. Oba prostory jsou bezbariérové a pro klienty bezproblémově přístupné.
V Domově pokojného stáří Kamenná se začala zahradní terapie rozvíjet více v letech 2016 a 2017, kdy začal Domov více spolupracovat s organizací Lipka, což je školské zařízení pro environmentální vzdělávání, jedna z největších a nejstarších organizací v České republice, které se věnují environmentální výchově, vzdělávání a osvětě. A shodou okolností má sídlo na stejné ulici, kde se nalézá Domov. Lipka realizovala v průběhu dvou let projekt Terapie přírodou a pro přírodu, který skončil v říjnu 2017. V rámci něj byl v Domově testován prototyp tzv. floramobilu, pomocníka pro interiérovou zahradní terapii. Můžete si ho představit jako dřevěný vozík s několika patry, šuplíky, na které je možné umístit pomůcky, a s horní výsuvnou deskou, kam se může umístit hlína nebo jiný materiál – kamínky, kousky dřeva. S těmi se dá pracovat i na pokojích klientů. Je možné jej přivézt až k lůžku klienta, což je nedocenitelné zejména pro zcela imobilní seniory.
Dle zkušeností z Domova byl floramobil velmi pozitivně přijímán a testování bylo následně využito k dalšímu upravení do finální podoby. Domov je nadále využíván jako příklad dobré praxe ve využívání zahradní terapie. Lipka zde v prostorách zahrady a dvorku vybudovala vyvýšené záhony, ke kterým je možné zajet i s invalidním vozíkem a nerušeně tak vsedě pracovat, dále treláž s vinnou révou a zajistila vstupní osazení prvků rostlinami. Domov v rámci udržitelnosti projektu udržuje tyto zahradní prvky, dosazují se průběžně květinami, pravidelně se pečuje o vinnou révu. O prvky zahradní terapie je zájem i z řad odborné veřejnosti a také z řad studentů. V poslední době vzniklo několik bakalářských a diplomových prací, které se tématu zahradní terapie věnují.
Při zahradní terapii je důležité, nejen aby prvky a místo pro zahradní terapii byly dobře přístupné, ale také je třeba pečlivě vybírat rostliny a materiály, které jsou v rámci terapie používány. Materiály je potřeba volit přírodní, netoxické, rostliny nejedovaté, bezpečné k ohmatání i případnému ochutnání.
Práce s lidmi s demencí je v mnohém specifická
V Domově pokojného stáří Kamenná převažují klienti, kteří onemocněli některým typem demence. Při práci a aktivizaci těchto klientů je potřeba specifického přístupu.
Demence je získaná, je spojena téměř vždy se stářím, málokdy se vyskytuje u osob mladších 50 let, nemoc převládá mezi hodně starými lidmi. I když není pravidlo, že vždy, když se člověk dožije devadesátky, musí nutně onemocnět demencí.
Má více forem, nejběžnější příčinou je Alzheimerova nemoc následována vaskulární demencí, případně jejich kombinace, dále poté Parkinsonova nemoc nebo Creutzfeld-Jacobova nemoc. Alzheimerova nemoc má pozvolný nárůst a průběh, vaskulární typ demence naopak vzniká náhle. Jak již bylo řečeno výše, jedná se o syndrom, tedy o skupinu symptomů, které se u člověka vyskytují. Základem je ztráta paměti. Přesná příčina vzniku onemocnění stále není známa a jedná se o onemocnění nevyléčitelné (Buijjsen, 2006).
Podle Americké psychiatrické asociace (Zgola, 2003) lze demenci způsobenou Alzheimerovou nemocí definovat jako vývoj mnohočetných kognitivních poruch, které se projevují jako poruchy paměti, příznaky, jako je porucha řeči, apraxie, agnozie, poruchy např. plánování, a tyto symptomy s sebou nesou problémy ve společenském životě člověka.
Demence má, bez ohledu na příčinu, obdobné příznaky:
- problémy s pamětí
- problémy s myšlením a plánováním
- problémy s vyjadřováním
- neschopnost rozpoznávat lidi či věci
- změna osobnosti (www.alzeimer.cz)
Mezi projevy patří potíže se získáváním nových znalostí, špatná orientace v prostoru, nepoznávání i blízkých lidí, úzkostlivost, nepředvídání důsledků svých činů, poruchy řeči, nejistota, poruchy v oblasti motoriky (Zgola, 2003).
Je podstatné i pro tyto klienty vymýšlet aktivity jak individuální, tak skupinové, věnovat se jim. Walsch (2005) uvádí, že senioři jsou opomíjenou skupinou, u které panuje přesvědčení, že s nimi není možné smysluplně komunikovat. Proto se ve své publikaci věnuje různým druhům skupinových aktivit pro seniory s demencí. I když je si vědom jejich limitů, tvrdí, že demence není překážkou pro aktivizaci a skupinové aktivity. Apeluje pouze na správně nastavený stupeň obtížnosti aktivit, tedy individuální přístup. Činnost by neměla být ani příliš snadná, ani obtížná. Mnozí z klientů mají zhoršené kognitivní dovednosti – především krátkodobou paměť a často ztrácí dovednost sebeobsluhy. Mnozí si ale uchovají dovednosti, které nabyli jako děti, a dávnou historii si také velmi dobře pamatují. Jak potvrzuje Walsch, mnozí senioři znají texty písní, nezapomněli hrát na klavír, udrží rytmus, a je potřeba tyto dovednosti udržovat. Autor také uvádí práci na zahradě jako jednu z vhodných aktivit pro udržování dovedností i sociálních kontaktů, i když činnosti nazývá prostým zahrádkařením.
Je nezpochybnitelné, že populace stárne. Křivky demografického vývoje jasně ukazují, že skupina seniorů bude převažující skupinou ve společnosti a ta bude nucena na tuto situaci umět adekvátně reagovat. Vzhledem k tomu, že počet lidí s demencí je tím vyšší, čím jsou starší, je nasnadě, že demence je celosvětově narůstajícím problémem. Již nyní můžeme pozorovat rozšiřování kapacit domovů se zvláštním režimem například v Jihomoravském kraji, vznik specializovaných center pro lidi s Alzheimerovou nemocí. Stát, kraje či obce prostřednictvím financování sociálních služeb na situaci reagují. Přesto má mnoho domovů dlouhý pořadník čekatelů. Jako reakce na tuto skutečnost vznikají i subjekty soukromé.
Dle Zprávy o stavu demence České alzheimerovské společnosti z roku 2016 počátkem roku 2016 žilo v ČR pravděpodobně téměř 156 tisíc lidí s demencí, 105 tisíc žen a 51 tisíc mužů, tedy o 3 tisíce lidí více než v roce 2015. Nejvíce lidí s demencí žije nadále v Praze (více než 20 tisíc), Prahu následuje Jihomoravský kraj s 18,4 tisíce lidí s demencí a třetí je Středočeský kraj se 17,8 tisíce obyvatel s demencí. V této souvislosti je nutné připomenout, že pokud bude platit střední varianta projekce obyvatelstva z roku 2013, lze očekávat, že v roce 2020 u nás bude žít 183 tisíc obyvatel s demencí a v roce 2050 dokonce 383 tisíc lidí s demencí (www.alzheimer.cz).
V čem je tedy zahradní terapie přínosná?
Pro většinu lidí je přirozené, že se něčím zabývají, zabývali, pracovali, měli koníčky. Není důvod, aby alespoň v určité míře věnovali svůj čas aktivitám, na které byli zvyklí i po příchodu do domova pro seniory či domova se zvláštním režimem. To, co měli noví klienti domova rádi, jaké měli povolání, koníčky, kdo tvoří jejich rodinu, jak vzpomínají na dětství, se snažíme od klientů zjišťovat, ptáme se. Zjišťujeme tak mnohdy velmi zajímavé informace o jejich biografii, které mohou být poté cenným zdrojem komunikačních témat, či zdrojem nápadů pro aktivizaci v rámci individuálního plánu péče.
Jak uvádí Jitka Zgola (2003), činnost musí být dobrovolná, plánovaná a smysluplná, mít jasný účel a v neposlední řadě musí být klientovi příjemná a má vést k úspěchu.
Podle autorky dokonce není cennější terapeutický prostředek, než je skupinová činnost. Doslova píše: „… pravděpodobně neexistuje cennější prostředek, než je smysluplná aktivita. Je-li používána dobře, dokáže pozvednout člověka na duchu a rozptýlit depresi. Může zklidnit nervozitu a neklid“ (2003:148). Činnost je prostě život.
Zacílené aktivity mají pozitivní účinek na symptomy, jako je bloudění, na depresi a kvalitu spánku, je důležitá i v oblasti motivace a soběstačnosti. K osvědčeným metodám lze vedle aromaterapie, arteterapie, terapie pohybem zařadit právě i zahradní terapii (Hájková et al., 2016).
I Holmerová (et al., 2007) uvádí práci na zahradě jako jednu variant kinezioterapie a apeluje na zabezpečení prostoru, aby klient např. nepožil něco jedovatého. „U práce na zahradě se také jedná o komplexní pohyb, navíc na čerstvém vzduchu, při kterém lidé získají vědomí vlastní užitečnosti“ (2007:186).
Pokud jsme v příznacích demence hovořili o tom, že klienti ztrácí pojem o čase a prostoru, tak procházky či aktivity venku na zahradě jim pomáhají lépe se orientovat nejen v denní době, ale i v ročním období. Pokud by klient trávil svůj veškerý čas zavřený na pokoji se stabilní teplotou, jistě tak dobře nezjistí, jaká je venku teplota, nezažije sníh, lehký vánek, teplý vzduch, mráz. Pobyt v přírodě sám o sobě vyvolává pozitivní pocity, přináší pocit uklidnění, relaxace, uvolnění.
Zahradní terapie má také praxí ověřený sociální dopad. Klienti pracují ve skupině, komunikují spolu, obohacují se o zkušenosti, baví se, sdílejí své pocity, spolupracují. I klienti s demencí si na základě prožitku v zahradě osvěží emoce, vůně. Krásným příkladem je jedna z našich klientek s demencí, která již nemluvila delší dobu. Dostala do ruky snítku rozmarýny a řekla „nevěsta“. To považujeme za důkaz toho, že i s téměř nekomunikujícím a často i imobilním klientem, kterého na zahradu vyvezeme i s lůžkem, má smysl pracovat v konceptu zahradní terapie.
Zahradní terapie dále u klientů posiluje jejich sebedůvěru. Dává jim možnost zažít úspěch z pěstování. Jsou šťastní, když mohou pozorovat, jak ze semínka, které zasadili, vyroste šťavnaté rajče, které si mohou nakrájet do salátu a sníst jej. Klienti mohou mít pocit, že z pozice opečovávaného se mohou dostat i do pozice člověka, který sám o něco pečuje a je to péče úspěšná.
Zahrada je také místem vybavení vzpomínek, často slouží k boření možných komunikačních bariér. Při procházení zahradou, pojmenovávání mnoha druhů rostlin, sledování hmyzu, kačen, motýlů se ihned navazuje konverzace lépe. Klienti vzpomínají, co zažili v dětství nebo v produktivní části života, vzpomínají, vybavují si. Stráví příjemné chvíle a procvičují kognitivní dovednosti, učí se. Díky lavičkám a odpočívadlům slouží zahrada také jako místo setkávání s rodinnými příslušníky, kteří tak nejsou odkázáni jen na prostory a společenské místnosti uvnitř domova. Vzhledem k tomu, že návštěvy časově nijak neomezujeme, je možné za členem rodiny přicházet kdykoli.
Neméně důležitá je i fyzická aktivita – zalévání, chůze, plení, to vše má smysl pro co nejdelší udržení zdatnosti klientů po tělesné stránce. Nepopiratelný je i pozitivní efekt při procvičení jemné motoriky, zejména rukou. Při probírání se lístky a hledání drobných plodů jahod se posílí svalstvo celé ruky a není potřeba vymýšlet žádný speciální druh cvičení.
Klienti, kterým to fyzický stav dovoluje, se do zahradní terapie mohou zapojit aktivní formou, tedy mají přímý kontakt s půdou, rostlinami, stříhají rostliny, zalévají je, otrhávají plody. Klienty imobilní je možné aktivizovat pasivně, tedy pomocí především čichových vjemů (levandule, máta), sluchových vjemů (tekoucí voda, ptáci, šumění listí, bzukot hmyzu), zrakových vjemů – slunce, vítr, zeleň, květiny, při podávání stravy do úst – chuť rybízu, malin. Na zahradě samozřejmě pěstujeme pouze bezpečné rostliny, jahody, rajčata, levanduli, mátu a další bylinky.
Stáří prožité v pobytovém zařízení sociální služby nemusí být pouhým pasivním přijímáním péče. Do Domova pokojného stáří Kamenná chodí klienti žít, ne dožít. Jedním z důležitých aktivizačních nástrojů, který je zde využíván, je v textu krátce představená zahradní terapie.
Použité zdroje:
Buijssen, H.: Demence, průvodce pro rodinné příslušníky a pečovatele. Portál, 2006.
Haubenhofer et al. Zahradní terapie, teorie – věda – praxe. Lipka, 2013.
Hájková, L. a kol. Komplexní péče o lidi s demencí. ČAS, 2016.
Holmerová, I. a kol. Péče o pacienty s kognitivní poruchou. EV public relations, spol. s r. o., 2007.
Wash, D. Skupinové hry a činnosti pro seniory. Portál, 2015.
Zgola, J. M. Úspěšná péče o člověka s demencí. Grada, 2003.
