admin (Page 50)

Konec devatenáctého století byl významně ovlivněn událostmi osmačtyřicátého roku. Po zkušenostech s potlačením snah českých reformátorů se lidé uzavírali do mikrosvěta rodin a docházelo k útlumu občanských aktivit. Českou zemi a její veřejný prostor ovládl mrtvolný klid. František Palacký v jednom ze svých dopisů vystihl ducha doby přesně: „Kdo chceš nyní šťasten být, hledej štěstí svého v domácnosti.“1 Adresátem Palackého dopisu byl významný český politik, právník a spisovatel František Ladislav Rieger, který se dva roky poté stal manželem Palackého dcery Marie.2 Na pohled neduživá, štíhlá žena uměla několik jazyků, hudbě a hře na klavír se učila od Bedřicha Smetany a malování od Amálie Mánesové. Marie Riegerová-Palacká (dále jen MarieZobrazit text

Téma dobrovoľníctva v tomto kalendárnom roku rezonuje v mnohých dokumentoch sociálno-politických inštitúcií Slovenska. Je to prirodzené, keďže je rok podpory dobrovoľníctva a je tiež dobré, že rôzne organizácie prispievajú k jeho rozvoju (práve opak by bol alarmujúcim stavom). A tak aj expertná skupina NEP v rámci projektu INTERLINKS vytvorená v kontexte 7. rámcového projektu pri Inštitúte pre výskum práce a rodiny MPSVaR SR reaguje na túto výzvu a prispieva pohľadom o stave dobrovoľníctva v dlhodobej starostlivosti o starších ľudí. Vo vzťahu k starším ľuďom môže ísť o kontext zabezpečenia a trvalo udržateľného financovania služieb ich dlhodobej starostlivosti, či o chápanie dobrovoľníctva skôr ako súčasti konceptu kvality služieb. Rôznia sa aj názory na to, čo intenzifikuje potrebu venovať sa dobrovoľníctvuZobrazit text

Čtyřhodinovou cestu z Prahy do Ostravy, dvouhodinový rozhovor s ředitelem a předsedou občanského sdružení Vzájemné soužití a cestu zpět mohou mnozí chápat jako poměrně zatěžující a únavnou součást pracovního života člena redakce tohoto časopisu. Skutečnost je ale jiná. Setkání a rozhovor s člověkem, který vás při vstupu do místnosti zaplaví svou bezmeznou energií, je zážitkem nikoli unavujícím. Spolu s kolegyní usedáme v pracovně Sri Kumara Vishwanathana a začínáme rozhovor o jeho cestě od fyziky k sociální práci, o situaci na Šluknovsku a o komunitní sociální práci v Ostravě.   Narodil jste se v Indii, studoval v Moskvě. Co se stalo, že jste se usadil v České republice a začal tu pracovat? V době pádu železné oponyZobrazit text

Sri Kumar Vishwanathan se narodil 15. listopadu 1963 ve městě Quilon ve státě Kérala v Indii. Je vystudovaný fyzik. Od roku 1997 v České republice se věnuje romské menšině a usiluje o zlepšení jejího soužití s majoritní společností. Je předsedou občanského sdružení Vzájemné soužití. Žije v Ostravě. Narodil se v Indii, studoval v Moskvě, Londýně i v USA. Původním povoláním fyzik, dnes aktivista, pedagog a sociální pracovník Sri Kumar Vishwanathan, se soustavně věnuje lidskoprávním a sociálním otázkám v Česku. Když se Kumar Vishwanathan jako student Přírodovědecké fakulty Univerzity Patrika Lumumby v Moskvě seznámil s českou studentkou na stáži, jistě netušil, že o čtyři roky později – v roce 1990Zobrazit text

Když to velmi zjednoduším, tak smyslem každodenních činností pracovníků oddělení sociálně-právní ochrany dětí na úrovni obce s rozšířenou působností je ochrana dětí, které mohou být jakýmkoliv způsobem ohroženy na zdravém vývoji, ať je toho příčinou cokoliv. „Předmětem našeho zájmu jsou děti ve věku do osmnácti let,“ říká Iva Bartošová, vedoucí oddělení sociálně-právní ochrany dětí při sociálním odboru pardubického magistrátu (OSPOD). „Pracujeme s celou rodinou, rodiče dětí nemůžeme vynechat. Pokud se rodina rozpadá, tak pracujeme i s širší rodinou, jako jsou další příbuzní ohrožených dětí.“ Pracovníci oddělení řeší tři agendy: náhradní rodinou péči (NRP), výchovné problémy dětí a kolizní opatrovnictví. Náhradní rodinná péče je rozsáhlou oblastí činností, kdy pracovniceZobrazit text

Činnosť Agentúry podporných služieb, n. o., sa začala v roku 2003 a od začiatku sa orientuje na prípravu ľudí so zdravotným postihnutím na osamostatnenie sa od rodičov alebo zo zariadenia sociálnych služieb. Agentúra v priestoroch dvoch bytov zriadila podporované bývania, kde býva 5 mladých ľudí so zdravotným postihnutím, ktorí sa chcú naučiť samostatne žiť. Jej cieľom je poskytnutie optimálnej individuálnej podpory, ktorá pomáha rozvoju ľuďom s postihnutím a zvyšuje ich kvalitu života v oblasti bývania, vzdelávania, pracovného uplatnenia a rozširovania záujmov vo voľnom čase. Služby sa poskytujú v prirodzenom prostredí v komunite a sú adresné podľa potrieb konkrétnych jedincov. Doposiaľ si samostatné bývanie vyskúšalo 13 ľudí, z nich 3 už bývajú vo vlastnom byte, 6 saZobrazit text

So záujmom prechádzam článkom mojej kolegyne Soni Holúbkovej, je v ňom cítiť radosť z ľudí, zo všetkých ich špecialít, a iskra, ktorou sa môžem od nich nechať sama nabiť pre svoje hľadania. Je to veľmi blízke tomu, čím v tomto čase žijem. Úplne verím tomu, že v každom človeku je skryté obrovské bohatstvo, ktoré ak budem schopná odhaliť, bude pre mňa zahanbujúcim prekvapením a inšpiráciou pre mňa samú. Marlis Pörtner, v knihe Na osobu zaměřený přístup s lidmi s mentálním postižením a s klienty vyžadujícími trvalou péči uvádza, že ľudia, ktorí musia žiť život do veľkej miery určovaný inými ľuďmi a veľa sa prispôsobovať, majú silnú potrebu cítiť od svojho okolia spätnú väzbu, v ktorej im dávajú najavo,Zobrazit text

Cílové skupině znevýhodněných dětí a jejich rodin se v České republice již několik let věnují programy sanace rodiny. Cílem sanace je stabilizovat sociální poměry v rodině a jejím prostředí takovým způsobem, aby se předešlo umístění dětí do ústavní výchovy, případně pomoci rodině získat dítě zpátky do péče, pokud již k takovému umístění došlo. V literatuře i v praxi lze nalézt různá pojetí sanace rodiny od jejího nejužšího pojetí, kdy je za sanaci považována práce s rodinou ze strany odborů sociálně-právní ochrany dětí (dále OSPOD), po pojetí nejširší ve smyslu jakékoliv sociální práce s rodinou. V tomto textu reflektuji pojetí sanace jako týmové spolupráce mezi OSPOD a neziskovou organizací s užitím případových konferencí jakoZobrazit text

Téměř půldenní setkání s člověkem narozeným, dospívajícím a stárnoucím ve zcela odlišné době a společnosti je zcela jistě zážitkem. S mnohým, o čem jsme si povídali, mohu souhlasit i nesouhlasit; mohu se divit a nad popisovaným kroutit hlavou; mohu oceňovat i zatracovat tehdejší přístupy. Mohu si prostě myslet cokoliv a zaujmout libovolný postoj. Má interpretace rozhovoru s šestaosmde-sátiletým Miroslavem Dědičem mě ale nutí k něčemu jinému. V době, kdy se zdá, že draví třicátníci vytlačují „staré a nepotřebné,“ kdy podle některých sociologů naše společnost vyznává kult mládí a krásy, jsem se setkal s mužem, jehož přístup k člověku, disciplína a celoživotní věrnost problematice vzdělávání a výchovy romských dětí je prostěZobrazit text

Sedí, hlavu v dlaních, a přemýšlí, jak nastaví své bádání. Uvažuje nad tématem a výzkumnými otázkami. Cílené abstraktní uvažování není jednoduché. S pocitem marnosti vstane, obchází stůl, chvílemi se dívá z okna a pak bloudí očima po místnosti. Hledá činnost, která by byla v tuto chvíli důležitější než to zpropadené nastavování… „Ach jo!“ s povzdechem se vrací ke stolu a začíná znovu. Snad každý poctivý student sociální práce prožívá před koncem studia podobné okamžiky. Také sociální pracovníci hledající odpovědi na otázky plynoucí z praxe a výzkumníci toužící přinášet užitek to tak jistě také prožívají. Má-li být jejich práce někomu (něčemu) užitečná, musí být dobrá. Co jim ale pomůže dosáhnout dobrých výsledků?Zobrazit text