Inspirace pro praxi (Page 10)

Neformálně pečující jsou často podporovanou skupinou, které se věnuje řada organizací. Nejčastější pomoc je formou kurzů, seminářů či jinými skupinovými aktivitami. Tím, že naše organizace poskytuje služby v domácím prostředí, rozhodla jsem se i tímto směrem nabízet pomoc a podporu pečujícím, a zúročit tak 21 let zkušeností. Chtěla bych se s Vámi níže podělit o některé své dovednosti při poskytování podpory pečujícím osobám a také přiblížit roli rodinného průvodce.Zobrazit text

Úvod Cieľom príspevku je poukázať na momentálny stav harm reduction služieb na Slovensku a konkrétnejšie priblížiť špecifiká pomoci cieľovým skupinám ľudí užívajúcich drogy a ľudí pracujúcich v pouličnom sexbiznise najmä v oblasti zdravia a poskytovania zdravotnej starostlivosti. Príspevok tiež popisuje praktickú rovinu práce s klientmi a klientkami v rámci sociálnej asistencie.Zobrazit text

Zotavení – naděje a kvalita života i přes příznaky nemoci V současném teoretickém pojetí zdraví můžeme sledovat obecný posun od jeho zjednodušujícího chápání jako absence příznaků nemoci ke komplexnímu pojetí (Zacharová et al., 2007). V oblasti péče o duševní zdraví to nejvíce reflektuje koncept zotavení, který je postaven na přesvědčení a zkušenosti, že z duševní nemoci se lze zotavit. V rámci zotavení můžeme duševní nemoc a zdraví sledovat komplexně na úrovni klinické, funkční, sociální a osobní (Bitter et al., 2020). Vzhledem k těsnému propojení těchto úrovní je možné duševní zdraví jedince ovlivňovat zaměřením na kteroukoli z nich dle jeho individuálních potřeb a přání. Poskytnout podporu na všechZobrazit text

Příběh s pozitivním koncem Paní Jana se obrátila na Dluhovou poradnu Pobočky Diakonie Církve bratrské v Kladně v létě roku 2014 s tím, že by potřebovala pomoc vyřešit svoje nemalé finanční závazky. V této době jsme teprve začínali realizovat pomoc lidem, kteří jsou zatíženi dluhy a spustili jsme v rámci naší organizace projekt s názvem „Nebýt otrokem dluhů“. Paní Jana byla jedna z prvních klientek, kterým jsme podávali návrh na povolení oddlužení k soudu, a také jedna z prvních, která celým náročným procesem oddlužení prošla a dokončila ho; v jejím případě se to stalo v dubnu 2020. Příběh paní Jany a to, proč do jejího života vstoupily dluhy, je v některých aspektech jiný než u příběhů dalšíchZobrazit text

U klientů s demencí je možné předpokládat postupné zhoršování jejich psychického i fyzického stavu. Napravit či zvrátit úbytek kognitivních funkcí je rovněž nemožné. Nicméně je vhodné pracovat na zachování dosavadních schopností a dovedností. To se nejlépe daří při pobytu v domácím prostředí. U této cílové skupiny je komunikace s rodinou klíčová, jelikož většinou jsou to blízcí příbuzní, kteří v domácím prostření zajišťují péči. Oni jsou často také prostředníky pro komunikaci s klientem. Oni klienta znali již před touto nemocí, vědí, co mu vadí a co mu dělá radost. Na jejich bedrech spočívá péče o klienta, který má v pozdních stádiích nemoci omezenou schopnost vyjádřit své potřeby.Zobrazit text

Případ s dobrým koncem Paní Marie se přistěhovala do azylového domu (dále jen AD) s dcerou Celestýnou (8 let) z penzionu, kde bydlela se svým přítelem Jiřím, otcem dítěte. Rodina neměla finanční prostředky na kauci na byt, a proto bydleli v penzionu, ze kterého se museli odstěhovat kvůli vysoké ceně za ubytování. Pan Jiří bydlel u známého, protože měli psy, kteří do AD nesmí, dojížděl za prací bez smlouvy do jiné obce. Klientka vykonávala brigádně pomocné práce (pracovala také bez smlouvy) v jiném městě, než ve kterém je AD. Dcera Celestýna se narodila v Nizozemí, kde její rodiče pracovali; v době nástupu Marie do AD neměla dcera vyřízený český rodný list,Zobrazit text

Případ s uspokojivým vyústěním Rodiče po čtyřměsíční známosti spolu začali bydlet a po třech letech uzavřeli manželství. Po prvním roce manželství se narodila dcera Ema. Před narozením dcery matka jednou potratila. Dle matky docházelo mezi rodiči asi po dvou letech od narození dcery k neshodám. Rodiče toužili mít další dítě, matka dvakrát potratila. Matka otci dávala najevo svou nespokojenost v manželství od února 2012. Otec se snažil udržet manželství, začal navštěvovat odborné poradenské zařízení. Matka tam šla jednou, a usoudila, že to pro ni nemá význam. Rodiče spolu nedostatečně komunikovali, nesdíleli spolu vzájemné starosti. Matka se bála otci sdělit své pocity. Pro otce bylo překvapením, žeZobrazit text

Případ s dobrým koncem V červenci 2017 nás oslovil pan Novák, kterému se vrátila maminka (72 let) domů z nemocnice po amputaci levé dolní končetiny. Paní Nováková bydlí sama v panelákové garsonce ve 3. patře bez výtahu. Syn bydlí s rodinou ve městě vzdáleném 50 km od bydliště maminky. Paní Nováková se odmítla k synovi přestěhovat, chtěla zůstat doma. Syn takto dojížděl 14 dní každý den ráno a večer, aby mamince pomohl. Už je z dojíždění a péče o maminku vyčerpaný. První setkání proběhlo v kanceláři koordinátorky pečovatelské služby. Synovi bylo vysvětleno fungování pečovatelské služby, včetně možnosti zajistit nepojistné dávky pro maminku – příspěvek na péči, příspěvek na mobilitu a průkaz ZTP/P.Zobrazit text

Případ s dobrým výsledkem Filipovi je třináct let. Do jednoho z pražských Nízkoprahových zařízení pro děti a mládež (NZDM) začal docházet na výchovné skupiny, které jsou nadstavbovou službou, které zařízení nabízí. Do skupin byl doporučen metodičkou prevence, která působí na základní škole, kam Filip čerstvě přestoupil. Důvodem jeho přestupu byly problémy v třídním kolektivu, které eskalovaly v agresivní chování Filipa vůči jeho spolužákům. Podle informací ze školy není jasné, zdali byl Filip primárním agresorem, nebo se dostal do role oběti a pouze se bránil. V každém případě se stalo zvládání konfliktů s vrstevníky zakázkou, na které měl Filip v rámci preventivně výchovných skupin dlouhodobě pracovat. KroměZobrazit text

Je to už skoro dvacet let, co byla Pavlovi diagnostikovaná paranoidní schizofrenie. V době, kdy přišel do Café Na půl cesty, mu bylo pětačtyřicet a měl za sebou tři hospitalizace v psychiatrické nemocnici. Pavel si potřeboval znovu zvyknout na pracovní režim, který ztratil během hospitalizace, přál si získat náhled na sebe a umět si říct, co potřebuje. V průběhu rehabilitace ho trápil „boj s nechci“, spojený především se vstáváním a s pracovní aktivitou. Oceňoval podporu terapeutek, povzbuzení a důvěru v jeho schopnosti, kterou mu dávaly najevo. Pomohlo mu také to, že dokázal připustit a přijmout, že může mít i „špatnou náladu“ a může si dovolit o ní mluvit. PavelZobrazit text