2/2017

Uprchlíci a sociální práce

Článek přináší přehled o vnímání sociální práce v ČR samotnými sociálními pracovníky. Je
výstupem ze série diskusních setkání se sociálními pracovníky a dalšími profesionály, kteří v sociální
práci působí (vzdělavatelé, zástupci samospráv apod.). Sociální práce je stále vnímána na pomezí
profesionální činnosti a svébytné profese, a právě i pohled na tuto hranici je předmětem zájmu
tohoto textu. Článek přináší přehled názorů sociálních pracovníků a jejich zkušenosti s vnímáním
profese jinými profesionály i laiky, dále definuje nástroje pro zvýšení prestiže profese sociální
práce a věnuje se otázkám kolem profesního zákona a profesního sdružování. Díky řadě diskusí se
sociálními pracovníky máme další významný zdroj informací o stavu profese sociální práce.Zobrazit text

Předkládaný empirický text hledá odpovědi na otázku: „Jak sociální pracovníci konstruují
profesionalitu sociálních pracovníků?“ Pro zodpovězení otázky byla zvolena kvalitativní výzkumná
strategie. Výzkumnou metodou je interpretativní analýza významu, která metodicky a konceptuálně
čerpá z kombinace kritické diskursivní psychologie a post-strukturalistické diskursivní analýzy.
Při rozboru dat je užito analytických konceptů interpretačních repertoárů, subjektových pozic
a limitních typů. Nástrojem sběru dat jsou hloubkové individuální i dvojité rozhovory a skupinové
diskuse s celkem osmnácti sociálními pracovníky. Profesionalita sociálních pracovníků získává
v konstrukcích respondentů dvě možné podoby. Za prvé, podobu procedurální berličky, jejímž
úkolem je podpořit sociální pracovníky při zvládání nejistoty při práci s klienty, anebo zakrýt
bezradnost či nezájem sociálních pracovníků o klienty. Za druhé, podobu určité známky kvality
sociálních pracovníků, kterou jim uděluje systém, anebo klienti. Závěry práce přispívají diskusi
o profesionalizaci sociální práce v ČR tím, že nabízí porozumění, proč sociální pracovníci mohou
o profesionalitu usilovat a proč ji mohou odmítat.Zobrazit text

Sociální práce má na jedné straně přispívat k sociálnímu altruismu a prosazování sociální
spravedlnosti a lidských práv, na druhé straně pracovat pro dobro společnosti jako celku či
kontrolovat jedny v zájmu ochrany práv druhých nebo jich samých. Sociální pracovníci se pak
opakovaně ocitají v situacích, kdy musí řešit dilema mezi pomocí a kontrolou. Zatímco pomoci je
v českém kontextu sociální práce věnována celá řada publikací, kontrola zůstává spíše opominuta.
Cílem článku je popsat pojetí kontrolní funkce sociální práce ve třech sociologických paradigmatech
(konsenzuálním paradigmatu, teorii konfliktu, postmodernistických teorií) z perspektivy kritické
sociální práce. V závěru jsou promýšleny užitečné impulzy pro sociální práci přicházející ze všech
tří proudů.Zobrazit text

Cílem příspěvku je představit sociálním pracovníkům princip dvojího účinku, etickou teorii, která se
snaží hledat morálně správné rozhodnutí v situaci, kdy nějaké rozhodnutí způsobí jak dobrý, tak také
špatný či nežádoucí účinek. Autoři chtějí posoudit, zda je princip dvojího účinku použitelný jako nástroj
morálního rozhodování v praxi sociálního pracovníka. První část objasňuje princip dvojího účinku
ve znění navrhovaném filosofem Davidem Černým. Druhá část je zaměřena na kritiku tohoto principu
a možná nebezpečí vyplývající z jeho jednostranného výkladu. Třetí část je věnována praxi sociální práce.
Na dvou reálných příkladech se tu autoři snaží posoudit, zda je skutečně možné princip dvojího účinku
využít v praxi, což usnadní morální rozhodování sociálních pracovníků.Zobrazit text

Autorky v předkládané studii mapují využívání příspěvku na péči romskými příjemci v kontextu
diskuse o zneužívání této dávky. Vychází přitom z dílčích výsledků kvantitativního výzkumu,
který realizovaly v letech 2014–2015 technikou dotazníkového šetření. Výzkumný soubor tvořily
všechny osoby romského etnika, které pobíraly v daném období příspěvek na péči od místního
kontaktního pracoviště Úřadu práce České republiky.
Z výsledků vyplynulo, že Romové z příspěvku hradí především věci, které se zajištěním péče
přímo nesouvisí, jako je nákup potravin, léků, oblečení, ale také úhrada za nájem bytu nebo výdaje
za pohonné hmoty. Z úkonů, které se přímo vážou na zajištění péče, využívají donášku/dovoz
nákupů, doprovod/dovoz k lékaři a za kulturou nebo jinými volnočasovými aktivitami. V závěru
studie kladou autorky zjištěné výsledky do souvislostí s výzkumy zaměřenými na využívání
příspěvku majoritní populací.Zobrazit text

Stárnutí české populace implikuje celou řadu problémů řešitelných za využití intervencí sociální
práce. Jedním z palčivých témat je způsob zajištění péče v případě, kdy se díky vyššímu věku
a zdravotnímu stavu stává člověk závislým na pomoci druhých osob. Cílem studie bylo na základě
výsledků reprezentativního výzkumu české dospělé populace (N = 4161) zaměřeného na preference
forem a způsobů péče v seniorském věku poukázat na tzv. bílá místa na mapě sociální práce,
a to nedostatečnou podporu neformální péče a potažmo pečovatelů zajišťujících péči o osobu
blízkou v přirozeném sociálním prostředí. Předložený výzkum byl založen na kvantitativním
metodologickém přístupu s využitím explorační metody dotazování, jež bylo součástí širšího
sběru dat iniciativy SHARE Wave 6. Z výsledků vyplynulo, že nejčastěji byla českou populací
preferována nejpřirozenější forma sociální pomoci, tj. pomoc a péče rodinných příslušníků (39 %),
popřípadě kombinace této péče s terénní či ambulantní sociální službou (25 %).Zobrazit text

Akademická stať sa zameriava na analýzu spôsobu, akým je v podmienkach Slovenska
inštitucionalizovaná podpora neformálneho opatrovania, ktorá je konceptualizovaná ako rovnováha
v ochrane a zabezpečovaní práv opatrovaných i opatrujúcich osôb. Jednotlivé domény podpory
autorka deduktívne odvodzuje od odporúčaní Európskej charty rodinne opatrujúcich osôb z roku
2009. Konštatuje, že väčšina odporúčaných domén podpory je v národných politikách prítomná
(minimálne v deklaratórnej rovine). Majú však skôr univerzálnu (deduktívnu, procedurálne
ladenú) povahu než povahu individualizovaných (situačne ladených) opatrení. Na príklade
inštitucionalizácie služby včasnej intervencie pre malé deti so zdravotným postihnutím a ich
rodiny popisuje autorka možnosti takejto podpory, s významným zastúpením sociálnej práce.Zobrazit text

Cílem našeho článku je přinést přehled výzkumných aktivit vztahujících se k tématu rodinné péče
o seniory a podpory pečujících a identifikovat základní okruhy zkoumaných problémů. Článek
se zaměřuje na výzkumy realizované u nás zejména v posledním desetiletí, zaměřené na postoje,
potřeby, motivace a podporu neformálních pečujících a slaďování péče s ostatními sférami života,
jako je rodina, práce, obnovení vlastních sil. V článku využíváme metody tzv. desk research, spočívající ve studiu a analýze domácí odborné literatury, závěrečných zpráv z realizovaných
výzkumů a informací z materiálů zpracovaných v rámci projektů podpořených ze státního rozpočtu
České republiky a ze zahraničních grantů.Zobrazit text

Článek se zabývá politikou dlouhodobé péče ve vztahu k neformálním pečujícím od roku 2005
do současnosti. Opírá se o teoreticko-metodologický přístup teorie sociální konstrukce cílových
skupin. Prostřednictvím analýzy rámců hledá souvislosti mezi designem politiky dlouhodobé péče
a sociální konstrukcí neformálních pečujících. V článku docházíme ke zjištění, že v mediálních
sděleních i designu politiky jsou neformální pečující vnímáni jako zasloužená sociální skupina,
a to ve dvou paralelních rámcích. Za prvé, jako neviditelná skupina, jejíž potřeby se ve velké
míře překrývají s potřebami osob, o které pečují. Politická opatření mají spíše povahu sociálních
služeb určených opečovávaným osobám a symbolického uznání nároků pečujících v podobě úlev
a zvýhodnění různého typu. Za druhé, neformální pečující jsou vnímáni jako samostatná skupina,
pro kterou jsou designována specifická opatření a služby. Vedle uvedených dvou rámců jsme
identifikovaly protichůdný rámec spojený s politikou úspor v období ekonomické krize a realizace
sociální reformy. V tomto rámci se konstrukce neformálních pečujících mění v méně zaslouženou
sociální skupinu, na kterou jsou mířena úsporná opatření, zejména v případě pečujících o děti se zdravotním znevýhodněním. Je argumentováno tím, že v jejich případě se jedná o péči z lásky nebo
o projev mezigenerační solidarity.Zobrazit text

Stať otevírá otázku, zda je z hlediska zajištění pomoci rodinným pečujícím ze strany oboru sociální
práce žádoucí vymezit explicitně rodinné pečující jako specifickou cílovou skupinu sociální práce.
V této oblasti nepanuje shoda. Je otázka, zda postačuje pomáhat rodinným pečujícím skrze pomoc
„tradičním“ (zavedeným) cílovým skupinám, neboť ti, o které se rodinní pečující starají, obvykle
patří k jedné či více těmto tradičním cílovým skupinám (senioři, osoby se zdravotním postižením),
nebo zda je třeba pokusit se rodinné pečující institucionalizovat jako svébytnou cílovou skupinu
sociální práce. Argumentačně je text založen spíše ve prospěch druhé varianty. Odůvodnění této
názorové pozice v této stati je trojího typu. Opírá se o: 1. praxi sociální práce v ČR, která je založena
zejména na práci s vymezenými cílovými skupinami; 2. specifika rodinných pečovatelů a jejich
životní situace; 3. rozbor možných rizik či důsledků situace, kdy rodinní pečující pro sociální práci
zůstávají jako cílová skupina nerozpoznáni.Zobrazit text