Děti s nařízenou ústavní výchovou jako oběti systému

Úvod

V sociálně-právní ochraně dětí působím skoro 18 let, a to nejprve na pozici kurátora pro mládež a posledních 11 let na pozici vedoucího oddělení sociálně-právní ochrany dětí, věnující se především dětem s poruchami chování (dnes nově se místo poruchy chování uvádí děti s „náročným chováním“), nařízenou ústavní a ochrannou výchovou. Za posledních pět let jsem však svědkem upadajícího systému především umisťování dětí do ústavní výchovy v rámci etopedické sítě v Moravskoslezském kraji. V tomto článku chci kriticky poukázat na nejslabší místa v systému ústavní výchovy, které mají za následek nedostupnost především místní péče o ohrožené děti, což působí proti zájmům dítěte i jeho rodiny. Dále se v textu věnuji především dětem, které mají specifické potřeby v oblasti výchovy, dopouštějí se protiprávního jednání, záškoláctví, útěků z domova, experimentují s návykovými látkami a jedná se z pohledu zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochrany dětí, ve znění pozdějších předpisů, o děti ohrožené.