Pracovní povinnost (PP), nařízená studentům v souvislosti s realizací proticovidových opatření, byla bezprecedentním zážitkem krizové práce v sociálních službách. Dlouhodobý výzkum s osmi studentkami bakalářského programu speciální pedagogiky FP TUL v kontextu PP trval ve třech fázích od března 2020 do května 2022. První rozhovory proběhly v rámci předvýzkumu v r. 2020, další v r. 2021 a poslední dotazování v r. 2022, kdy studentky již absolvovaly a profesionálně pomáhaly. Odstup dvou let nám umožnil získat retrospektivní náhled, poukázal na tehdejší bilanci šoku, stresu, vyčerpání i smysluplnosti. Traumata spojená s pandemií Covid-19 v zařízeních sociální péče se transformovala do neopakovatelných vzpomínek na rychle nabyté pracovní kompetence, uplatnitelné praktické dovednosti i na spokojenost.
Vstupní předpoklady a motivace studentek speciální pedagogiky k PP
Studentky povolané k okamžité PP neměly předchozí zkušenosti, nebyly očkované ani proškolené, jen zběžně seznámené s provozem. Spoléhaly na zkušenější kolegyně a kolegy. K odhodlání pomáhat přispěly jejich pohnutky k veřejné prospěšnosti. Motivaci prosociálními hodnotami (srov. Křivohlavý 2015, Nádvorníková, Brzáková 2021) podpořila ochota k zodpovědnosti, sekundárně potřeba praxe. Prožívaly stres z okamžitého rozhodování. Docházelo k nesouladu krajské koordinace s potřebami zařízení a nutností rychle spolupracovat. Efektivitu PP zatěžovaly netransparentní podmínky i náročná pracovní náplň. Studentky stimulovalo ocenění a radost z vřelého přijetí. Z výzkumu vyplynulo, že skutečnosti, které se v průběhu realizace PP jevily jako traumatizující, lze s odstupem času interpretovat jako přínosné (Brzáková, Nádvorníková 2022, s. 68).
Chcete-li zobrazit tento obsah, musíte být předplatitelem časopisu.
Nemáte předplatné? Objednejte si ho.
