Alena Lochmannová o pracovní povinnosti studentů z Fakulty zdravotnických studií Západočeské univerzity v Plzni

Alena Lochmannová, proděkanka pro vnitřní a vnější vztahy poskytla rozhovor o studentech Západočeské univerzity, kteří napříč ročníky posilují řady pracovníků hygieny i nemocnic. O studiu a slaďování studijních povinností, o chystaném projektu fakulty a jednodenním kurzu Základních ošetřovatelských dovedností se dočtete níže.

Jaký je váš názor na vyhlášení pracovní povinnosti pro studenty a jak vaše fakulta reagovala na její vyhlášení?

Pracovní povinnost studentů, kteří byli zapojeni do pomoci ve zdravotních a sociálních službách, v polovině měsíce prosince skončila. Je to stav, který jsem si osobně přála, kdy s ohledem na postupnou stabilizaci situace ve zdravotnických zařízeních bylo účelné, aby se studenti vrátili pouze ke vzdělávání. Považuji za důležité umožnit studentům, aby se vzdělávali. Jako fakulta respektujeme veškeré intervence a nařízení reflektují nedostatek personálu a nutnost jeho doplnění, naši studenti byli připraveni nastoupit, v řadě případů nastupovali dobrovolně. Pokusili jsme se vyhnout tomu, aby byli přidělování na pracoviště, kde nebude možné plnění jejich praxe, proto jsme hejtmanství Plzeňského kraje poskytli nejen seznam studentů s pracovní povinností, ale také seznam jejich pracovišť pro výkon praxe. Snažili jsme se, aby studenti nebyli zbytečně přidělování někam, kde to neznají a kde by si nemohli praxi splnit, což by komplikovalo jejich další studium náhradním plněním. Je pro nás důležité zajistit, aby studenti mohli vykonávat praxi v oboru, který studují. Pro samotnou praxi je totiž vždy důležité obsahové vymezení, tedy to, že student vykonává činnost, která souvisí s oborem jeho studia. S krajským úřadem jsme měli spolupráci velmi dobrou. Již v jarním období se naši studenti intenzivně dobrovolně zapojili do činnosti nemocnic nejen v Plzeňském kraji. Poté, co nás Krajský úřad Plzeňského kraje požádal o pomoc při zajišťování kompetentních osob na posílení činnosti odběrových míst a činnosti KHS, jsme vyzvali naše studenty, aby se do činnosti zapojili, a obratem jich zareagovalo několik desítek. Stejně tak nás žádali nemocnice a další zařízení. A vždy se ozvali dobrovolníci napříč ročníky. Vím jen o několika studentech, kteří byli povoláni, přičemž se jednalo většinově o studenty s trvalým bydlištěm v jiném kraji. V našem kraji jsme se to pokusili ošetřit tak, abychom vyhověli na jedné straně jak potřebě zařízení a kraje, tak ale také potřebám našich studentů, ani jedno pro nás není více či méně důležité, reflektujeme obojí. Je také třeba dodat, že pro naše studenty je pomoc přirozená, jsou tak vychováváni v rámci svého studia, přičemž nedílnou součástí přípravy nelékařského zdravotnického pracovníka je i posilování osobní odpovědnosti a entuziasmu.

Máte tušení kolik studentů se zapojilo?

Přesný počet studentů, kteří se zapojili dobrovolně, a to nad rámec svých povinností, vám neřeknu, protože se to mění již od jara dle potřeby nemocnic a dalších zařízení, ale zapojilo se přes téměř 300 studentů, a to na dobrovolné bázi, od činnosti na odděleních, v sociálních službách, šitím roušek, pomoci seniorům, vykrývání nedostatku personálu v soukromých praxích. V podzimním období jich je výrazně více než v období jarním. Na druhou stranu bych ale mohla říct, že se zapojila většina našich studentů prostřednictvím realizace svých praxí, které probíhají právě na těchto pracovištích, tedy v nemocničních zařízeních, sociálních zařízeních a dalších. Na rozdíl od jarního období se nám řada pracovišť pro výkon praxí neuzavřela, takto reagovala jen část z nich, tedy studenti pomáhali i tímto způsobem. Někteří to dokonce kombinovali, tedy vykonávali praxi a ještě například chodili vypomáhat na další oddělení či jiná pracoviště. 

Jak moc bylo náročné přizpůsobení výuky pracovní povinnosti studentů a pedagogů?

Na naší fakultě poměrně dost, je třeba dodat, že řada našich vyučujících jsou lékaři. Proto jsme bojovali i s tímto aspektem, jelikož často nebyli schopni výuku realizovat s ohledem na zvýšenou pracovní zátěž, výuka se přesouvala nebo nahrazovala. Ale zvládli jsme to. Studenti se samozřejmě v rámci svého studia účastnili také praktických cvičení, tak aby jejich pracovní činnost neohrozila ani jejich studium a nebyli znevýhodněni jako v jarním období. Teoretická výuka přitom probíhala v hybridní podobě, většinově se jednalo o synchronní on-line výuku, také probíhala praktická cvičení či cvičení v rámci simulační místnosti, kterou na fakultě máme. Studenti byli a jsou tak v tomto období velmi vytížení a o to více si vážíme jejich činnosti v tomto exponovaném období

Jak se vám osobně, jako proděkance změnil pracovní život? 

Asi jako každému. Přesunul se ve větší míře do online prostředí. Jsem odpovědná za vnitřní a vnější vztahy, jistě si umíte představit, že vztahy v online prostředí nejsou optimální, ať už ty vnitřní ve vztahu k našim zaměstnancům, studentům a řešení situace ve vazbě na Covid-19, tak ty vnější, které představují styk se zahraničními institucemi a partnery, realizaci a zajištění mobilit aj. Především vnějším vztahům nyní není přáno tak, jak bych si já přála. Ale jak se zpívá v Písni proti trudnomyslnosti – Čech se přizpůsobil. Jakožto vystudovanému etnologovi mi chybí výrazně osobní vazba a přímý lidský kontakt, vřelost běžné komunikace, kterou online prostředí se svojí sterilitou nedokáže nahradit. Nechápejte to však tak, že nevnímám stávající dobu jako příležitost. Věřím, že především s ohledem na využívání nových technologií a simulací ve výuce nám mnohé dá, přesto se s ní nechci smiřovat jako s definitivem a ani si na ní příliš zvykat.  

Fakulta chystá Paměti koronavirové. Můžete přiblížit, o co se jedná?

Ano, v posledních měsících poměrně intenzivně pracujeme na publikaci „V první linii: Nelékaři v době koronavirové“. Řada studentů Fakulty zdravotnických studií se již na jaře roku 2020 zapojila do dobrovolné činnosti v nemocnicích a sociálních zařízeních, kde uplatnili své dosud nabyté znalosti a rozvíjeli dovednosti za účelem zajištění potřebné pomoci a posílení odborného personálu, kterého se nemocnicím a dalším subjektům nedostávalo. Ještě intenzivnější situace nastala na podzim roku 2020. Připravovaná publikace sleduje pomyslnou cestu našich studentů napříč zdravotnickými zařízeními, odděleními, pracovišti, přičemž chceme ukázat realitu, kterou každodenně prožívají. Publikace bude mít podobu strukturovaného textu se vstupy v podobě přímých citací, to vše doplněné o fotografický materiál a jako taková má sloužit jako významný materiál uchovávající pro generace budoucí informace o specifické situaci studentů, o generaci studentů, která byla ve světle epidemiologické situace nucena dospět profesně rychleji než její předchůdci a dost možná i než její následovníci, pro které mohou být slova stávajících studentů výrazně motivující a formující ve vazbě na nutné hodnoty profese, pro níž jsou na univerzitě připravováni.

Vytvořili jste jednodenní kurz Základní ošetřovatelské postupy a techniky v praxi. Komu je kurz určen?

Kurz je určen nejen dobrovolníkům, ale každému jedinci, který má zájem se naučit základům péče o nemocnou osobu, například o člena rodiny, který náhle onemocní. Účastník kurzu si osvojí vědomosti a dovednosti potřebné pro výkon jednotlivých činností v rámci ošetřovatelské péče pod odborným dohledem všeobecné sestry, porodní asistentky nebo radiologického asistenta, tedy především činnosti zaměřené na uspokojování biologických, psychických i sociálních potřeb pacientů/klientů, změněných nebo vzniklých v souvislosti s poruchou zdravotního stavu. Hlavními body kurzu jsou například manipulace s lůžkem a jeho základním vybavením, základní manipulace, přesun a pohyb pacienta, hygienická péče o pacienta upoutaného na lůžko, prevence dekubitů a polohování pacienta, podávání stravy a tekutin, zajištění vyprazdňování pacienta či komunikace s pacientem.

Michaela Horváthová,
redaktorka časopisu Sociální práce | Sociálna práca