První část článku Kompetence v praxi rané péče naleznete zde.
Povolání poradce rané péče je pestrá práce pohybující se na pomezí více oborů. Při práci s rodinou poradce využívá zejména dovedností z oblasti sociální práce a psychologie; při hledání cest, jak rozvíjet dovednosti dítěte, se opírá o speciální pedagogiku; pro porozumění specifikům různých postižení jsou zapotřebí základy z medicínských oborů.
K dobrému propojení všech těchto oblastí s každodenní prací v rodinách dětí s postižením jsou nezbytné určité kompetence. V druhé části představení materiálu Kompetence v praxi rané péče, zveřejněného v říjnu 2018 profesní organizací Asociace rané péče v ČR, opět ilustrujeme vybrané kompetence [2] alespoň jedním příběhem, v kterém se v oblasti rané péče prakticky projevují. Vzhledem k rozsahu příspěvku znovu odkazujeme zájemce o kompletní seznam a podrobnější rozpracování všech šesti oblastí kompetencí poradce rané péče na úplný text příručky [3].
III. Kompetence: Podporovat vlastní kompetence klienta
III/1 Umět poskytnout emoční podporu
III/2 Pomáhat klientům rozeznávat a vyjadřovat jejich přednosti, schopnosti a silné stránky
III/3 Umět objasnit klientům jejich práva a způsoby, jak je uplatnit
III/4 Respektovat právo klientů na chybné rozhodnutí a rizika s tím spojená
Na místo poradkyně rané péče přichází nová kolegyně, která je velmi zkušená v oblasti práce s předškolními dětmi, speciálně se zaměřením na oblast vývoje řeči. Má schopnost přirozeně navazovat kontakt s dítětem, zhodnotit jeho vývoj a plánovat další kroky, jak ho posunout dále. Rodina, kam začala docházet, má však zažitý způsob života, do kterého se navrhované aktivity obtížně včleňují, zároveň očekávatelný pokrok při maximálním nasazení stejně nepřipadá rodičům významný. Opakovaná snaha objasnit jim důležitost srozmitelnější komunikace dítěte s okolím pro jeho budoucí začlenění je bezvýsledná. Kolegyně přehodnocuje svou volbu, uvědomuje si, že respektovat rozhodnutí rodičů, které je podle ní chybné, je pro ni vnitřně neúnosné. Odchází pracovat do mateřské školy, kde, jak sama říká, „má sama plnou zodpovědnost za program dětí a také jej sama realizuje“.
(z archivu rané péče EDA)
III/5 Pomáhat klientům vyvíjet větší kontrolu nad vlastním chováním, které by mohlo ohrozit je, jejich dítě nebo okolí, zvládat konflikt, napětí a stres
III/6 Podporovat získávání informací, posílení schopností a rozšíření dovedností, které zvyšují soběstačnost dítěte a rodičů
III/7 Přímo vystupovat v zájmu klientů a vysvětlovat jejich oprávněné zájmy
Maminka se během konzultace svěřuje, že ředitelka spádové mateřské školy odmítá přijmout chlapečka s DMO, protože „na tyto děti není školka zařízená“, doporučuje dojíždění do okresního města, v kterém je speciální školka.
Poradkyně vysvětluje mamince, že paní ředitelka nemá právo chlapečka odmítnout, zároveň nabízí podporu při vyjednávání. Během rozhovoru s paní ředitelkou se ukáže, že za odmítnutím chlapečka byla víc neznalost problematiky než skutečná neochota. Poradkyně objasní legislativní rámec inkluze, poté zprostředkuje rodině kontakt na speciálně pedagogické centrum. To vypracuje doporučení k zařazení chlapečka do školky, v rámci podpůrných opatření navrhne potřebné pomůcky a zapojení asistenta pedagoga.
(z archivu Rané péče Diakonie)
IV. Kompetence: Poskytovat přiměřené služby
IV/1 Znát možnosti a metody poskytování služeb a intervence
Rodina společně s poradkyní plánuje po dvou letech spolupráce pokračování služby. Ukazuje se, že největším tématem pro rodiče je v současné době komunikace s dítětem. Tříletá holčička je zatím úplně neverbální ‒ navzdory tomu, že se zdá, že řeči docela dobře rozumí.
Poradkyně navrhuje, aby rodina kontaktovala klinického logopeda, zároveň nabízí pomoc s vytvořením jednoduchého komunikačního systému. Vysvětluje, jak by bylo možné podpořit komunikační dovednosti holčičky prostřednictvím jejího zapojení do skupiny vrstevníků, seznamuje rodiče se vztahem smyslového vnímání a motorických dovedností k řeči. Na základě nabídky vzniká plán: rodiče kontaktují osvědčeného logopeda a začnou navštěvovat hernu senzorické integrace (vzhledem k tomu, že jedná o placenou terapii, poradkyně ještě nabízí pomoc při zajištění nadačního příspěvku na její úhradu). Poradkyně bude rodinu postupně seznamovat s tím, jak lze v komunikaci užívat znaky a fotografie. Přestože rodiče rozumí významu skupiny pro podporu komunikace, rozhodnou se nástup do školky ještě o rok odložit.
(z archivu Rané péče Diakonie)
IV/2 Poskytovat pomoc a službu v souladu s plánem spolupráce
IV/3 Spolu s klienty pravidelně hodnotit plán spolupráce
IV/4 Znát možné situace, které vytvářejí riziko a ohrožují klienta nebo okolí
IV/5 Organizovat a koordinovat poskytování pomoci a služeb z různých zdrojů
IV/6 Připravit vhodné podmínky pro bezpečné ukončení služby
Poradkyně spolupracuje několikátý rok s rodinou s čtyřletým chlapcem s Downovým syndromem. Za celou dobu spolupráce společně ušli pěkný kus cesty; na úplném počátku poradkyně pomohla rodině překonat obavy z toho, jak zvládnou péči o dítě s genetickým postižením, pomohla rodině s žádostí o příspěvek na péči a průkaz OZP. Hodně se věnovali rozvoji chlapečkových dovedností, zejména podpoře komunikace; rodina se s chlapečkem domlouvá pomocí jednoduchých znaků a obrázkového systému, zároveň chlapeček pomalu začíná mluvit. Před půl rokem se i našla školka, která rozumí potřebám chlapečka, ten sem chodí moc rád.
Vzhledem k tomu, že byly naplněny stanovené cíle, poradkyně nabízí rodině ukončení spolupráce. Rodiče vědí, že až do chlapečkových 7. narozenin mohou požádat o jednorázovou konzultaci, v případě naléhavější potřeby i znovu zahájit pravidelnou spolupráci.
(z archivu Rané péče Diakonie)
V. Kompetence: Přispívat k rozvoji oboru, organizace, svého pracoviště
V/1 Vytvářet příznivé okolnosti pro co nejširší pochopení a respektování významu služby, zapojovat se do programů, které podporují rozvoj sociálních služeb
V/2 Rozumět struktuře organizace, jejím cílům, reflektovat a dodržovat pravidla a režim, znát postavení vlastního pracoviště rané péče v tomto systému
VI. Kompetence: Odborně růst
VI/1 Vzdělávat se
VI/2 Sledovat vývoj zákonodárství v sociální oblasti a doplňovat své znalosti a dovednosti v sociální práci
VI/3 Využívat kontaktů a výměny zkušeností na seminářích a vzdělávacích akcích k získání a prohloubení informací ke svému oboru
VI/4 Kriticky reflektovat a hodnotit vlastní rozvoj, osobní stresy a projevy, identifikovat vlastní předsudky a stereotypy při práci s klienty a překonávat je
VI/5 Umět si zorganizovat práci a dosáhnout vytyčeného cíle ve stanoveném čase
Věnovat se profesi poradce rané péče znamená být většinu pracovní doby sám. Poradce sám konzultuje v klientských rodinách, sám se rozhoduje, jak se zachovat v konkrétní situaci, jaký druh poradenství nebo intervence zvolit, sám je často na zpracování emočních stavů, s kterými se u klientů potkává. Z toho důvodu považujeme za velmi důležité nejen soustavné vzdělávání poradců (samozřejmostí na pracovištích rané péče bývá vzdělávání nad rámec ze zákona povinných hodin), ale zejména rozvíjení schopnosti sebereflexe. K obojímu velmi dobře slouží mj. odborná setkání poradců z různých pracovišť, v rámci kterých se odehrávají kazuistické supervize, sdílí se dobrá praxe, příp. slouží i ke konzultování a slaďování postupů práce. Setkávání jsou zpravidla organizována Asociací rané péče ČR.
Jana Vachulová,
poradce rané péče/metodik, EDA cz, z. ú., člen skupiny pro vzdělávání Asociace rané péče ČR
Pavla Foster Skalová,
poradce rané péče Raná péče Diakonie, člen SR a skupiny pro vzdělávání Asociace rané péče ČR
Použitá literatura a zdroje
[1] Historie | 30 let rané péče
[2] Havrdová, Z.: Kompetence v praxi sociální práce, OSMIUM, Praha 1999, ISBN 80-902081-8-5
[3] Profil poradce rané péče ‒ Kompetence v praxi rané péče
Další doporučená literatura
Kopřiva, K.: Lidský vztah jako součást profese, Portál, Praha 2013, ISBN 9788026205289
Chen, D., Friedman, C. T., Caldvell, G., Rodiče a malé zrakově postižené dítě (str. 132‒142, kap. „Umění návštěv v rodinách“), Středisko rané péče při ČUNS, Praha 1994
