dobrovolnictví

Dobrovolnické centrum funguje pod organizací Ratolest Brno již od roku 2005, Ratolest Brno vyrostla na principech dobrovolnictví, které je nedílnou součástí celé organizace. Poskytujeme zde služby zájemcům o dobrovolnictví a propojujeme je s našimi partnerskými organizacemi, které mají chuť a vůli zapojit dobrovolníky do svých činností – dobrovolnictví probíhá v akreditovaném režimu (akreditace Ministerstva vnitra ČR) a zaměřuje se na pomoc klientům sociálních služeb – naši dobrovolníci se tak podílejí na zkvalitňování života ohrožených dětí, osob se zdravotním postižením a seniorů. Dobrovolnictví v sociálních službách může přinést pocit radosti a uspokojení ze smysluplné činnosti a prospěšnosti společnosti, získání nových zkušeností, dovedností a informací, navázání nových kontaktů a vztahů, smysluplnéZobrazit text

„Na počátku byla temnota, do které možná, místy, pronikaly kousíčky světla, úlomky světa – a velká touha dát mu tvar, uchopit ho v celé šíři, poznat a prohlédnout, najít cestu z bezmoci, sdílet jeho krásy v plnosti.“ Od dobrovolnických aktivit k standardizované sociální službě V 90. letech minulého století, tedy „na počátku služby rané péče“ stáli lidé: nevidomé a těžce slabozraké děti, jejich rodiče a rodiny, a také lidé, kteří o zraku, podpoře jeho rozvoje i způsobech vedení nevidomých dětí mnoho věděli a toužili své znalosti smysluplně využít. Poradenství pro rodiče nevidomých dětí a dětí s těžkým zrakovým postižením, realizované v té době převážně dobrovolníky ad hoc v rámci škol pro nevidomé (Praha, Brno), získalo podobuZobrazit text

Pracovní povinnost, která studenty aktivně zapojila do pomoci s péčí o klienty v sociálních službách či nemocnicích, byla studentům prvně uložena na jaře roku 2020. Na podzim téhož roku vláda České republiky opětovně vyhlásila pracovní povinnost pro studenty sociální práce a dalších přidružených oborů. O zapojení studentek a studentů sociální práce se však ve veřejném prostoru příliš nemluvilo. Proto jsme udělali malý průzkum a studentek a studentů se zeptali na jejich zkušenosti. Jak se studentky a studenti s touto pracovní povinností vyrovnávali? Jak na tuto skutečnost reagovali vzdělavatelé v oblasti sociální práce? Kdo určoval, kam mají jít pracovat? Bylo nutné k pracovní povinnosti nastoupit? Výsledkem naší aktivity je dvanáct příběhů z prvníZobrazit text

Na podzim roku 2020, byla studentům sociální práce a přidružených oborů nařízena pracovní povinnost. Jak se s touto změnou vyrovnávali, co jim práce v zařízeních dala, jak danou situaci zvládali, dařilo se jim skloubit pracovní a studijní povinnosti?  Jaké to bylo být celý den v ochranných pomůckách a mnoho dalšího přinášíme v různých podobách přímo od studentek sociální práce v první linii.  Příběh Pavly „Studuji sociální práci na Jahodovce – Vyšší odborné škole sociálně právní v Praze a nyní jsem ve 3. ročníku. Co se pracovní povinnosti týče, ráda bych začala situací na jaře. Už tehdy nám byla pracovní povinnost uložena, ačkoli se o nás nikdy moc nemluvilo a nepsalo.Zobrazit text

Na podzim roku 2020, byla studentům sociální práce a přidružených oborů nařízena pracovní povinnost. Jak se s touto změnou vyrovnávali, co jim práce v zařízeních dala, jak danou situaci zvládali, dařilo se jim skloubit pracovní a studijní povinnosti?  Jaké to bylo být celý den v ochranných pomůckách a mnoho dalšího přinášíme v různých podobách přímo od studentek a studentů sociální práce v první linii.  Příběh Terezy „Pracuji v jednom nejmenovaném domově pro seniory v Ostravě jako pracovnice přímé péče. Tato pozice zahrnuje péči o seniory, jedná se o hygienu, podávání stravy a v současné době také dezinfekci povrchů a mytí nádobí. Chodím jenom na ranní směny od 6:30 do 14:00.  Pracovní povinnostZobrazit text

Na podzim roku 2020, byla studentům sociální práce a přidružených oborů nařízena pracovní povinnost. Jak se s touto změnou vyrovnávali, co jim práce v zařízeních dala, jak danou situaci zvládali, dařilo se jim skloubit pracovní a studijní povinnosti?  Jaké to bylo být celý den v ochranných pomůckách a mnoho dalšího přinášíme v různých podobách přímo od studentek sociální práce v první linii.  Příběh Adély „Jsem studentkou prvního ročníku Vyšší odborné školy sociální Caritas a Univerzity Palackého v Olomouci. Můj obor je Sociální práce. V tomto odvětví už mám praxi ze střední školy, takže když jsem se dozvěděla o možné pracovní povinnosti, tolik jsem se nebála. Nakonec jsem se dohodlaZobrazit text

Na podzim roku 2020, byla studentům sociální práce a přidružených oborů nařízena pracovní povinnost. Jak se s touto změnou vyrovnávali, co jim práce v zařízeních dala, jak danou situaci zvládali, dařilo se jim skloubit pracovní a studijní povinnosti?  Jaké to bylo být celý den v ochranných pomůckách a mnoho dalšího přinášíme v různých podobách přímo od studentek sociální práce v první linii.  Příběh Terezy „Pracovní povinnost vykonávám v domově pro seniory, konkrétně jde Dům pokojného stáří sv. Anny ve Velké Bystřici. Pracuji na pozici pracovnice v sociálních službách, což znamená, že jsem v přímé péči u klientů. Prakticky to znamená to, že pomáhám při podávání stravy, při hygieně, koupání, drobným úklidem apod.  Zobrazit text

Na podzim roku 2020, byla studentům sociální práce a přidružených oborů nařízena pracovní povinnost. Jak se s touto změnou vyrovnávali, co jim práce v zařízeních dala, jak danou situaci zvládali, dařilo se jim skloubit pracovní a studijní povinnosti?  Jaké to bylo být celý den v ochranných pomůckách a mnoho dalšího přinášíme v různých podobách přímo od studentek sociální práce v první linii.  Příběh Zuzany „V březnu 2020 jsem byla studentkou 4. ročníku sociální práce na Filozofické Fakultě Univerzity Karlovy, momentálně jsem v posledním ročníku. Pracuji v Nemocnici Na Bulovce v Praze jako sociální pracovnice.  Zajišťuji následnou péči, nejčastěji podávám žádosti do rehabilitačních zařízení, LDN, případně hospicové péče. Poskytuji sociálníZobrazit text